Předchozí 0200 Následující
str. 197

i kavka, také i štěbetila straka. Všeť jsme tvá dobrá čeládka. Zbeřemť vajce i kuřátka, i na poli tvé osenie, vopatříme bez meškání. Ke všemu chceme právo míti, jako tvuoje vlastní děti. Ač ty nám nevelmi přeješ, často zabiješ i laješ, proto my se nehněváme, aniž kam preč (pryč) zaletáme, jak s tebou jsme každý

věk, buď-pak vděk anebo nevděk.-------

Knihu znovu vydal Jiří Melantrich z Aventinu roku 1578 s názvem: »Kniha užitečná i kratochvilná, jenž slove Radda všelijakých nerozumných zvířat, kteříž člověku všelikého povolání raddu dávají, v čem by jejich přirození následovati a jakých povah k zprávě života dobrého se vystříhati měl. Nyní v nově zpravená a s figurami pěknými vůbec vydaná.« Ptačí mluva na listu M 5 a další, skoro doslova, jen staročeština trochu změněna v řeč ve druhé polovici 16. věku. »Skřivánek'< zpívá »crlivrli«. Vrána křičí »kvá, kvá, kvá!« Kniha byla znovu tištěna r. 1628 a s předmluvou Jos. Dobrovského v Praze r. 1814. Ptačí mluva na str. 193 a další, s malými změnami. Skřivánek dí »cvrlivrli«. Strnad zpívá »tytyryty«. Dedek zpívá »dudu, dudu«. Vrána křičívá »kvá, kvá«.*)

Ad. Prudík:

O čarodějné knize.

(Z Popovic u Rosic.)

Vypravoval mamince dědeček: V Popovicích dva bratři hospodařili na jednom statku. Jeden byl pořádný, pracovitý a hodný, druhý však byl pravým opakem. Sedlák pořádný chtěl stavěti pec na povidla. Jak tak kopal, přišel na místo velmi tvrdé. Už myslil, že raději pec postaví jinde. Země však konečně přece povolila a sedlák užasl: vykopal velkou knihu v černých deskách. Zanesl ji tajně domů a šel kopat dál.

Když byla povidla navařena, zmocnila se sedláka touha zvěděti, co v knize je. Hned na prvním listě bylo velkým švabachem vytištěno, že ten, kdo chce, aby se mu přání splnilo, musí pevně věřiti tomu, co v knize stojí. Sedlák s počátku nevěřil, ale konečně přece podlehl pokušení a pomyslil si: »Tak já chci, abych měl do rána rozházený hnůj.« Protože však přišel jeho bratr, schoval knihu, šel spát. Ráno se probudil, na knihu ani nevzdechl. Šel na pole. Jak byl překvapen, když na poli Uviděl, že hnůj je rozházený. Vrátil se donrn a vypravoval vše


*) Srv. Český Lidi XI. 191, kdež akráoeně otištěn text z vydání r. 1578 a z Kořínkových Pamětí zpěv slavíčkův.

Předchozí   Následující