novotám, které vytlačují zpěv, musíme se postaviti a chrániti náš hudební umělecký majetek. Slovácké písně daly základ k naší národní hudbě, z těchto písní čerpal Křížkovský, Smetana, Dvořák, Novák a jiní. A jako kroj je naší vzácnou památkou, tak i píseň, která je neobyčejně krásná melodií i slovem. Přičiňme se, zvláště naše mládež, aby slovácká píseň, čistá neporušená, zaznívala zase po celém Slovácku. Slyšíme sice zpívati i v městech slovácké písně, ale jak! Slovenská píseň má svůj zvláštní ráz a musí být správně přednesena, jinak nemá ceny. «Proto vznášíme k našemu venkovskému dorostu prosbu, aby utvořili v každé obci pěvecký kroužek a v něm zpívali domácí dobré písně a pozvali si i starší osoby, které jim staré písně zazpívají. Mnohá píseň není ještě zapsána, mnohý skvost se zachrání. Písně se budou spisovati a neznámé se uveřejní. Nedejte našim písním umlknouti! Zpívejte a cvičte, je to ušlechtilá zábava. V každé obci se zajisté někdo ujme této akce, která bude Slovácku ke cti a ku ozdobě!

Frant. Kretz, Slovácke noviny, Uh. Hradiště, 1923, č. 47.

'Povánoční slavnost podomních obchodníků -»Rozchodnice« v Zásadě, V obrázku z přástek bývalých, v knize »Toč se a vrč, kolovrátku« (sbírky mojí Veselé chvíle v životě^ lidu českého svazek 1.), v Praze 1909, líčím zevrubně, jak na oslavu poslední přástky slavili rozchodnífc neboli rozchodnici. Jos. Lhota ve »Sborníku okresu Železnobrodského I. ě. 4.«, výborně řízeného od ředitele Jos. Drbohlava (vážíme si tam zejména článků Jos. Petráka, horlivého spolupracovníka Českého Lidu), překvapuje z brusu novou zprávou, že slavnost Rozchodnice v osadě Zásadě nebyla přástevní slavností. Ve druhé polovici 19. věku cestovali mnozí rodáci ze Zásady v cizině za podomním obchodem. Markové cestovali po Italii, Pallové po Holandsku, Loumové a Ko-dejšové po Německu, Tomšové po alpských zemích a po Francii, Vedralové po Rusku, Hnídkové po Španělsku a v Egyptě, a tak každý rod jinam. Jinovesští přezdívali jim Moškvani, protože mnozí cestovali po Rusku. Samota »Špánsko« je zkratka jména Španělsko a pojmenována zakladatelem Jos. Hnídkem v upomínku jeho cest po jmenované zemi. Ve zdejší krajině bylo pořekadlo: »Konec světa nebude, dokud nebudou v Zásadě všichni doma.« A tak tedy, jak slavili staří Rozchodnici: Po vánocích scházela se celá obec na slavnost v hospodě na počest a na rozloučenou podomním obchodníkům v cizině. Poseděli, pobesedo-vali, popíjeli, loučili se cestovatelé se sousedy, s příbuznými. Starosta dojemně napomínal odcházející, aby nezapomínali ve světě své vlasti, národní hrdosti, své obce, svých drahých. Potom přál všem šťastného návratu. Následujícího dne rozcházeli se obchodníci s tklivými výjevy v rodinách do neznáma, do