vují »krále selského«, spravedlivého. Rokycanská běduje, zou-fanlivě, že jí štěstí uletělo jako sen, kdy choť dal za pravdu sedlákům proti její vůli. S hanbou a s výsměchem Rokycanská se svou družinou českou odchází.

Význam tohoto divadla v literární tvorbě J. Korzeniow-ského oceňuje kriticky Zofja Reutt Witkowska (v knize Studja nad utworami dramatycznemi Korzeniowskiego, Warszawa, 1921, str. 228) a rozebírá pásmo dějové. Nás Čechy jen zajímalo, jak spisovatel uměl se obratně vyhnouti výjevu, kdy (podle historické pravdy) král Kazimír, veden jsa domnělou pomluvou o lysé a nečisté hlavě sličné Češky Rokycanské, skutečně do jejích komnat zavítal v domě jejím a sám prý se přesvědčil, že pověst nelhala. Polský Vlastimil a přítel lidu rolnického, Korzeniowski, vybral si pro oslavu »krále selského < jiný, uměle vymyšlený postup a závěr dějového pásma. Král. miláček polského lidu, svým mocným rozhodnutím ulehčil lidu poddanému, proti němuž pyšná, nenáviděná Češka, nyní pokořená hněvem soudce spravedlivého, krále, troufala si vystupovati příkře a se zpupnou křivdou, místo co měla dary, radost, slova útěchy vnášeti jménem královým pod slaměné střechy. Chtěla prý (vzkázal král) lámati královo vlastní právo a činiti jeho spoluvinníkem křivdy páchané. Z pýchy dopouštěla se násilí. »Ode dneška již ztratila královu přízeň a lásku!« — —

Zbývá ještě několik slov o Moniuszkově hudbě k chystané opeře »Rokicaana«. Hoisítitel můj Dv. Jan Kar łowicz ve Varšave vyprávěl mi o přátelských stycích svých s Moniuszkem, jakož i o tom, že nedokončil Moniuszko hudbu k lyrickému dramatu Korzeniowského proto-, aby si nepohaiěval Čechů proti sobě. Kar-łowioz o tom napsal v Daliboru, 1886, str. 163. a 213. v článku »Stručný rys života Moniuszkova«: »Pro české čtenáře bude zajisté velioe interesatní zvěděti, co soudil Moniuszko* o české hudbě vůbec a v jakých stycích nalézal se k známým jemu Čechům ... Skladatel opery Halky byl v Praze na jaře r. 1858 a v Paříži vyprávěl mi mnoho o životě českém, jak se stránky politické, tak i společenské a umělecké. Obdivoval se národnímu nadšení Čechů a přál si, aby Poláci od Čechů pracovitosti, vytrvalosti a sjednocenosti se učili... Prahu pak ještě dvakráte navštívil, a to v letech 1867 a 1868, za příčinou provozování opery Halky na českém jevišti... V roce 1867 očekával Moniuszko netrpělivě první provedení Halky v Praze, které ale teprve 28. ledna 1868 se uskutečnilo. Moniuszko sám představení tomu přítomen nebyl... Teprve v květnu r. 1888 přijel zase do Prahy a byl tu přítomen zkoušce, jakož i představení své opery Halky. Bydlel tentokráte u si. Slavinské (Rittersber-