Velkých Bezkyd a Karpat Pokminských, zvolna, tiše a bez pomoci odumírala nejzazší větev ruského národa, zasahující až na západ Evropy. Byli to Rusíni či Uhrorusi v Uhrách.

Zapadlí pod horami, bez spojení s ostatním světem, odděleni hradbou, vysokých hoir od svých soukmemovců v Haliči, zanedbáni kulturně, zničeni hospodářsky, stáli Rusíni nad vlastním hrobem. Stáli bezmocně, poněvadž hrob kopala jim namnoze i motyka vlastních lidí. Národ rusínsky pod Karpaty má za sebou těžké niučednictvl životní, jehož stopy na dlouho zůstanou.

Hvězda vzkříšení svitla jim až po Světové válce, jež svahy jich hor zalila potoky krve, když v prvé své příšerné etapě valila se užockým průsmykeim v Karpatech, do jich malé země. — Rusíni pod Karpaty mají v minulosti tklivou histerii a svou kulturu národní. Mají vlastní překrásné lidové písně, kroj prastarý, zajímavě ušitý a vyšívaný, své lidové umění, ráz a půvab lidového stavitelství, hojnost uchovaných starobylých obyčejů a zvyků, hojnost půvabných i podivných pověr, jež »starinou« sahají daleko, až k bájným časům slovanských bájí.

Rusíni žili kdysi svobodně pod svahy vysokých rodných hor, žili klidně jako zemědělci a vzdělavatelé půdy, jako první mistři drobných lidových řemesel, jichž výrobkům v okrase vtiskali svůj ráz.

Ve stol. 6. přivedl je z prastaré vlasti na Dnep.ru pohyb starých slovanských kmenů dřeviních až pod Karpaty. Zde rozlili se daleko na izápad až k řece Teplé a Popradu, což ve své »kronice« psané na rozhraní 12.—13. věku přiznává i »Anonymus«, první kronikář uherský z dob krále Bély. Starými horskými prů-simyky v zem pod Karpaty přešly tehdy hlavině kmeny jiho-ruských Tiverců a Ugličů, kteří pod horami založili i první své osady. — Podnes dosvědčuje v P. R. jich osídlení prastará slovanská Ulič, vzpomínaná již Holovackým. Leží stranou pravého břehu řeky Uže, dnes v stolici zemplínske na Slovensku.

Historie osídlení P. R. ja velmi pohnutá. V stol. 10. zvedli se od Černého Moře kočovní Maďaři, znepokojovaní rovněž ostatními znepřátelenými kmeny asiatskými a dali se (počtem asi 100.000 duší) »na západ slunce«. Volný průchod velkou Rusí dovolil jim tehdy ruský kníže Svatoslav. Dal jim řadu ruských průvodců, kteří je převedli horskými průsmyky Karpat, »mskou krajinou« níže, v ploché kraje nynějších Uher (Maďarska), kde našli kočovní Maďaři více pastvy pro svá stáda, nežli na horách. Maďaři v planinách Uher zakotwili a záhy stali se spojenci Němců, proti mocné, ale vnitřními spory zcela oslabené říši Velkomoravské, která zabírala tehdy i značnou část Panonie.

Podkarpatí, dnešní P. R., patřila od r. 980. k državě »Červené Rusi«, kterou založil ruský vládce, kníže Volodimír. Država