Schauwürdigkeiten, Brieg 1711, III. díl, 13. kapitola, str. 323 jest obšírný popis vynášení smrti a přinášení léta ve Slezsku, s důkazem o pohanském původu tohoto obřadu. Pramenem byly Hermanovi české a polské kroniky, jež uvozuji v knize »Smrt nesem ze vsi«. Čerpal také z lidového podání slezského. Celkem nic nového proti tomu, co jsem již uvedl v knize jmenované. Srv. Zíbrt, Bibliografie České Historie II. str. 595, č. 1905.

2. Dobrovský podává výpisek z knihy, které marně jsem hledal po všech knihovnách, »Královna Církev«, Troppau (Opava), 1752, 8°, str. 595: » . . . že děti na neděli černou oblečenou statui, jenž Muřanu nazývají, aneb na jiných místech Smrt, na dlouhých žerdích aneb tyčkách obnášejí a z města vynášejí, ji do vody uvrhujíce, rychle zase do města běží, křičíce: Smrt z města, líto do města! Muřana se nazývá v knížetství těšínském od tej modly, které obyvatelé toho knížetství se klaněli.«

3. Z lidového podání má Dobrovský záznam (ze Slezska, z Dobroslavice, »Schlesien bei Dobroslawitz«): »Mařenu stroja na tom miste, kde byla nová nevesta ten masopust, nastroja ju ze starého doška a dajú pekne šaty a pekne pentle, a to stroja dívky a děvčata. Potom ju stirca na žercz a nesu ju do pola, kde jsou aneb budú úhory a spivajú: Mařeno, krásna, kaj (kde) si husy pásla. Já jsem jich pásla na zelené luce, u potočka ležící. Husenky zleczely, do domu pospíchaly, Mařenu zme na úhořích roztirhalý! A tak dicky. — Maji také máj z mladé jedličky, pekný, zelenj^. Ten také nesou do pola a přistroj e jí červenými pently, a potom ho nesou zasej nazpátek do dediny a na tu žerď, co vynesly Mařenu, to zavesa peknú, červenu aneb bílú šatku a to menujú Pralporzec (praporec), a to nesou všecko do dediny a zasej spivú (zpívají): Vynesly zme Mařenu ze vsi a nesem máj do vsi. Jest pekný, zelený, bo byl dlúho v zemi! A potom tak máj stirca do plota před kterékolvek stavení a šatku schovají.« — (Opisuji doslova, ponechávaje pravopis tehdejší a zvláštnosti nářečí. Slezské písně, říkadla a zprávy o vynášení smrti od doby starobylé málo se celkem změnily. Viz v mé knize »Smrt nesem ze vsi«.)

Před vypuknutím Světové války sotva kido z nás tušil, že na severu dřívějších Uher, v těsném sousedství Slováků, žije fernen slovanský, ušlápnutý a spravedností lidskou zcela opomíjený, nad nímž slunce svobody dávno již zapadlo. Pod svahy