Josef Dobrovský o vynášení smrti ve Slezsku.

V Českém Lidu II. i pak v ročnících dalších a pohromadě v knize samostatné (»Smrt nesem ze vsi«, »Veselé chvíle v životě lidu českého*, svazek 3., Praha 1910) pokusil jsem se dokázati na základě zpráv od 14. století počínajíc, s četnými obrázky a fotografiemi, že obřad jarní, kdy lid a hlavně děti vynášely a vyháněly smrt (zimu) ze vsi, topily, kamenovaly a přinášely předzvěst jara, májíček do vsi — je prastarý, před-křesťanský. Tam jsou sebrány doklady o zapovědí tohoto obřadu již od Arnošta z Pardubic až do nové a nejnovější doby, ve všech snad nářečích československých popěvky a říkadla. Domníval jsem se, že jsem látku již vyčerpal a nic jiného že nepřidám k tomuto obrázku vítání luzného jara . . .

Zatím upoutala pozornost hrstka rukopisných záznamů Josefa Dobrovského, nadepsaná »Mythologia« v knihovně Národního musea v Praze, signatura IX. D. 46. Se svolením Správního výboru musejního podávám o něm zprávu. I když nepřináší památka po J. Dobrovském nic zvláště vynikajícího pro bájesloví slovanské, zasluhuje pozornosti svědectví, jak stále a znova vracel se Dobrovský k oblíbenému studiu slovanského bájesloví.

Dobrovský zaznamenával si při četbě knih i z lidového podání názvy bytostí bájeslovných. Pod název Dii deaeque (bohové a bohyně) zapisuje: »Divoký dítě, divá žena; věštky, věštnice; skřítek, polednice, večernice. Meluzína; hastrman, vodní muž, slov. Smok, flieg. Drache. Přer. zmok, Vogel, ein feuriger. Zmyje, eine Schlange, dick ohne Schwanz, jako cep. Diblík. Earášek, dělá vicher, vichřici. Slov. rarášek tam dělá' Běs, bis, do bisa, Pol. K ďasu, děs, diasek Pol., dasei Boh. Drhna- Lichota, Schles. eine Hexe (slezsky čarodějnice), licho bös, übel (zle). Mátoha, Gespenst von Vampieren (strašidlo, můra), Slov. Stryga, strygúň, Hexe, Hexenmeister, Slov. Vlkodlak, Schles., Pol. wjlkolek Wehrwolf, lycanthropus. Dias, ein böser Geist., ein Dämon. Perun .... Svetovit . . . .« (výpisky z kronik).

Zapsal Dobrovský také masopustní zvyk: »Masopust. Hře-benář, s pometlem běhá po vsi, křiče: Staré baby na hřeben, ale na hřeblo! Die verfolgen ihn und jagen ihn« (ty ho pronásledují a honí). Srv. Zíbrt, Masopust držíme, v Praze 1910 (sbírky Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek 2.), str. 92, 132. Ku vynášení smrti podává Dobrovsks^ tři příspěvky.

1. Dobrovký upozorňuje, že v knize L D. Herman, Maslo-graphia oder Beschreibung der Schlesischen Massel mit seinen