načrtaný na líci chystaného pozvání na velikonoční koncert. Pěkně znázornil neznámý umělec Nuselské údolí, ;iak trojice muzikantů s oblíbenou tehdejší harfou hraje pod májem, na kterém zavěšeny jsou nástroje obuvnické, f idlovačka, kopyta, rašplo-vačka, šídia, boty, střevíce, vejdumky z vajec, fábory, podle starého obyčeje. Veselou náladu představuje dvojice rozjarených tanečníků v rázovitém tehdejším pražském úboru, z nichž jeden dovedně poskakuje a točí se pod rukama nad hlavou. Druhý mává džbánkem a druhou ruku podává tanečnici. Třetí dvojica sedí před muzikanty a popíjí. Dole podpis (Ať žije Fidlovačka): »Vivat! Die Fidlowačka soll leben!« Obrázek jest zajímavý svojí látkou i provedením. Třeba snad neměl cenjr veliké umělecké, vhodně vystihuje ráz slavnosti staropražské. Když jsem sestavil r. 1921 pro divadlo v přírodě v Šárce k žádosti p. řed. A. Fencla »Fidlovačku« a »Slamník«, neměl jsem potuchy o tomto zajímavém, a názorném obrázku, který mi do Č. L. dnes věnoval p. Dr. AI. Hnilička, známý hudební spisovatel.

V o Žižkovi, hanácká pověst. V téch časech, deš bel ešče Žižka, bela tam, kde se niěki říká »na pusty vsi«, dědina Rabušane. Do dneška je ešče vidět zbytke po domech. Dědina bela kolem dokola vobehnaná lesem, ve kterým belo moc lópež-niku. Tito pořád přepadávali Rabušane, kradli a lópili, co se dalo. Jedno, dež tam kolem táhl Žižka, prosili ho, habe te lópež-nike potlókl a vehnal. Žižka poručil zastavit a celý dva dni honil po lesich lópežnike. Lidi mo za to moc děkovali a prosili pré ho, habe tam nejeke čas vostal. Hale Žižka nechcel a vod-tahl do Uher. Po Žižkovi hale přišli zli páni, keři ho pronásledovali, a Rabušane za to, že jim nechceli povědit, kam Žižka vodtáhl, rozbili. Lidi už nechceli znova stavět rozbito dědino a vodstihovali se tam, co je nički Nová Ves, a tam založili novo dědino, kerá je do dneška. Hale na Žižke ešče dlóho pamatovali a spomínali na ně, jak bel hodné a jak jim pomúhl, dež je ti lópežnici trápili. — Otto Sobotka, t. č. Daruvar, Jugoslávie.