Pověsti staré i nové o Žižkovi a jeho zázračném bubnu. Přítel můj Eduard Peck, nadučitel v. v., t. č. ~V: Praze-Bubenči bydlící, v knize Okresní hejtmanství Holešovské, v Holešově r. 1892, v dějinách osady Provodova uvádí pověst. »Na hranici provodovského a podhradského kotáru jsou zříceniny hradu Tetova, o němž lid vykládá, že jej Žižka obléhal i obořil. Ale konečně ho tu přece chytli. Žižka věda, že ho smrt nemine, poradil jim, aby udělali z jeho kůže buben, a na ten buben, až bude nejhůř, aby bubnovali, že nepřítel k nim nepřistoupí. Potom prosil, aby tělo* jeho posekali na drobno, vložili do truhly a 9 dní tak nechali, nedívajíce se na. ně. To všecko ie stalo, jenom že Provodovští podívali se do truhly přede dnem devátým, a to na štěstí, neboť z posekaného masa dělal se už nový Žižka! Už byl v bláně, a jak se toho dotkli, krev tekla! I měli s ním pilno do země! A ten buben je prý schován podnes kdesi na Maleniskách v kopci. Pověsti

0 slavném a nepřemožitelném vojevůdci Žižkovi i na jiných místech se vyskytují. Tak vykládá se, kterak byly Vizovice od něho ušetřeny. Když se k nim blížil, neviděl před sebe, když se obrátil v zad, viděl dobře. To mu bylo výstrahou, i kázal lidu svému zpět se bráti.« — Pozn. red. Lid, kde viděl zříceninu, všude si vyprávěl, že hrad rozbořil Žižka, i tam, kam Žižka při svých taženích ani nepřišel. O Žižkově kůži sebral jsem pověsti

Žižka v lidovém podání československém: Žižkovy stoly; Včely zahnaly Žižku; Pověra kovářská o dubu Žižkovu; Žižkovy zbraně v povstání lidu dolnorakouského r. 1626; Sv. Bartoloměj a Žižka v Plzni. Na str. 205. tohoto ročníku vyjmenoval jsem čísla svojí »Bibliografie české historie«, kteráž se týkají Žižky. »Český Lid« uveřejnil o Žižkovi tyto pověsti