in ihre Reihen, um dem Feinde durch Steinwürfe und auf die Köpfe gegossenes siedendes Oehl manchen Schaden zuzufügen atd.

Tento překlad německého originálu jest jistě podezřelým znamením pro starobylost české pověsti, a zdá se, že tu jde

0 pouhou mystifikaci, čili že Eajský nezaznamenal pověst chodského písmáka, nýbrž že přeložil pověst z uvedené sbírky Lede-rerovy a dal jí háv prostonárodnosti, vloživ ji do úst písmákových. Byl by ovšem možný i pravý opak, že totiž Lederer preložil českou lidovou pověst, jejíž původní znění zachoval chodský písmák. Ale tu lze právem namítnouti, že by byl Rajský s tužkou v ruce sotva mohl zapsati pověst písmákovu v té formě, aby se blížila tak přesně záznamu Ledererovu, leda že by se předpokládalo, že se písmák pověsti naučil na zpamět. Ale je tu i jiná závažná okolnost. Ledererova kniha obsahuje vůbec mnoho literárně umělého, a vznikla, jak se zdá, z fantasie Ledererový a nikoli z půdy lidové. To platí na př. také o tak zvaném proroctví jeptišky kláštera chotěšovského, jež nese na sobě taktéž pečeť umělého literárního proroctví, nejde-li tu přímo o výtvor Ledererův vůbec, neboť nikde jinde jsem stopy tohoto proroctví nenalezl. Jde tu také o- dobu Žižkovu: Jedna z jeptišek kláštera chotěšovského, jež uprchlý před Žižkou do Plzně, učinila v prorockém vidění tento výrok: Neuzříš ani poboření města, ani nově se rodící slávu jeho. Proroctví to prý se vyplnilo, poněvadž Žižka Plzně nedobyl a přišed u.Rábí o druhé oko, neviděl, jak císař Zikmund zahrnuje Plzeň svou přízní a milostí. Této iimělé literární tvorbě nasvědčuje i jiná okolnost, na niž jsem upozornil v Lábkově Plzeňsku (IV., 1922, str. 3.) v rozboru: Proroctví nábožného formana z Hrobčic. V seznamech členů Spolku pro dějiny Němcíi v Čechách nacházíme

1 soukromníka Lederera, jenž daroval do knihovny tohoto spolku některé knihy, čímž projevil zajisté dobře své německé smýšlení. Ve zprávách o zasedání í. sekce tohoto spolku 14. července 1871 (Mitteilungen. des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, IX., 1871, str. 282.) čteme, že předložil Lederer pro časopis práci: Dor f sagen aus der Umgegend von Pilsen. Referent Dr. Födisch nedoporučil jeho práci, poněvadž se tato jinak záslužná sbírka pro své převážně belletristické zpracování dq rámce časopisu nehodí. Práce tato také tištěna nebyla (srv. též Urbánkův Věstn. bibl. 1871, č. 7., str. 125.). Z toho všeho soudím, že tu jde o pouhou mystifikaci, již Rajský v Českém Lidu provedl; že snad dnes tu a tam vnikla tato umělá pověst do lidových vrstev, je možno, ačkoli dokladů pro to nemám. Základ pověsti je však bezpečně Lederer.