dudák hrál melodii, aby zněly, hučely trvale, v ladném souzvuku. Píšťaly původní, prosté, byly upraveny složitěji. Zvuk vyluzován byl pérkem (jazýčkem), rozechvívauým vzduchovými proudy % kozice. Tento piskor s pérkem byl vkládán do trubek dřevěných v celku, nebo později do násadek, vhodně spojovaných. Při podobné úpravě dud nemohl dudák zpívati a nemohl hráti pravidelným tempem, když zásoba vzduchu docházela. Zásoba vzduchu docházela, proud na piskory tak nedorážel a zvuky ochabovaly, tony zacházely, slábly. Aby se docílilo pravidelného nadýmání kozice,

Obr. 23. Skupina dudáčků československých, (stol. 17. až 19.) u jesliček. Z jesličkové výstavy Lidové Akademie o vánocích 1923 v Klementinu. Fotografie A. Šorma.

upravil věk 16. podle vzoru kovářského, dýmajícího měchu nebo podobných nástrojů, na př. ve včelařství, zásobování kozice vzduchem, čerpaným pravidelně vzduchojemem, dírkou do dymáku (misku), urobeného ze dřejvěné formy, potažené vydělanou koží. Dolejší páku u dymáku, vyčnívající, zastrčil dudák za pas, aby byla upevněna, a hořejší připínal řemínkem nad loktem, kterým pak mohl volně, jak zásoba vzduchu pro kozici vyžadovala, pohybovati, dyrnák svírati a nadlehčovati, aby z něho vzduch nabraný mohl prouditi tlakem stejnoměrným pod paží do piskorů jednotlivých násad, trubic dřevěných. Tyto trubice byly opatřeny podle příkladu trub koncem širším, později zahnutým rohem, pak obloženým plechem ozdobnie vybíjeným. Kůže kozlečí nebo jehněčí, původně i se srstí prostě' jen, pevně sešitá, byla později rovněž ozd'obne sestavena. Kozlík měl hlavu s růžky i všechny čtyři nožky a pod. Vycpaná kozlí hlavička skutečná byla nahrazována dřevěnou v téže podobě, aby místo vypláznutého červeného jazyku držela tato hubou