str. 297
roko u vojště rozléhal, když uslyšeli vojáci, že jejich milovaný vůdce není již mezi živými. »Na Hátkách«, v lese, hádali se po smrti Žižkově o to, který měl Ž. nejraději. Kdo chtěl pole Žižkovo zorati nebo zkopati, toho vždy neštěstí nějaké stihlo, kolik brázd vyoral, tolik kusů dobytka mu pošlo, rádlo nebo motyka při práci se polámaly. Několik kroků od pomníku je znatelný povýšený dolík, vroubený drnem. Zde rostl před postavením pomníku bez. Ten dolík prý povstal pádem Žižky s koně. Jedné noci ubíral se od Žižkova Pole k Přibyslavi provazník s malým hošíkem. Když přišli k Žižkově poli, zvolal: »Žižko, vstávej!« Když tak zvolal po třetí a při tom zaklel, objevil se před ním černý muž. Provazník se ulekl a pádil s hochem k Přibyslavi. Hoch z leknutí zemřel. Jindy a jinému o>bjevil se tam černý pes. Jindřich Bačovský.
»Ž i ž k ů v b u b e n« v anglické sázce M. Dunforda s Dr. Salisburym. V Lidových Novinách 19. II. 1914, čís. 90 čteme: Anglické sázky. Podle Manchester Quardian Weekly našly se v sázkové knize jedné londýnské koleje zajímavé zápisky z válek Napoleonských. Jsou tam zapsány na příklad tyto sázky: O 12 lahví vína, že pan N. se ožení s vdovou. O sud oporta, zastřelí-li pan N. šest ptáků 12 náboji. Jedna sázka zní: Zaplatím tolik a tolik panu N., když onen Napoleon Bonaparte, obecně zvaný císařem francouzským, nebude živ ode dneška zá rok. O řešení vědeckých otázek svědci sázka: M;r. Duní ord sází se s T)r. Salisburym, že to byla kůže Jana Žižky a nikoli Prokopova, která byla napiata na buben za husitských válek. Rudolf Janovský.
Žižka obléhá Plzeň 1. 1421, na den sv. Valentina. Viz Hájek, Kronika, na 1. 387 (.pověst). Jaroslav Schiebl.
Zmařená zrada Plzně. Při jednom obležení Plzně Husity dostal se nepřítel podkopem do města v Pražské ulici až do sklepa nárožního domu (dnešní čp. 86), kde bydlel jeden jejich přívrženec, který ze svého sklepa jim kopal vstříc. Byl však prozrazen a uvězněn dříve ještě, než mohl nepřítele do města vpustiti. Na to Plzeňští měšťané čekali v jeho sklepě a když . Husité počali podkopem vnikati, byly jim ihned hlavy stínány, takže bylo město bdělostí měšťanů zachráněno. Onen zrádný měšťan byl však odsouzen k smrti a na rynku sťať. Vypravoval Fr. Wiirscher r. 1882, měšťan a státní úředník ve výslužbě (starý Plzenan a pamětník četných tradic a pověstí).
Jaroslav Schiebl.
Žižka zval Plzeň »Sluncem vlaisti«. Viz Vilém Šála, Pověsti Plzně a okolí, Plzeň 1877. Prof. Šála dal studentům jako domácí úkol psáti plzeňské pověsti, které pak uveřejňoval jednak pod čarou v Plz. novinách a pak u J. E. Porta samostatně.
|
|
