nici stali se opět jen vrchnostenskými;' zavedeny zase staré berní obce dle panství a katastrální zrušeny; vrchnosti platily opět méně než poddaní: z každého josefínského berního zlatého sleveno jim totiž vždy 191/* kr.; také poddaným sleveno z roční berní kvóty 570.000 fl. Jinak zásady josefínské (zjištěná plocha a zjištěný z ní výnos) už zůstaly. Toliko z mlýnů, pivovarů a hostinců při ordkiariu placena daň podle rolle z r. 1757; při extraordinariu daň z mlýnů panských, činží a robot poddanských určena rovněž dle :r. 1757. Také přirážky vedlegší placeny, vyměřovány a roztříděny dle josefinskoleopoldovské soustavy z r. 1792.

Nápoji m mediu, oblíbenému již v starověku i ve středověku u národů slovanských, romántekých i germánských, říkali v nejstarší době, kam (prameny, slovníky sahají, Čechové prostě meď. Pod tímto názvem (me'do) znají med i latinští kronikáři, Kosmas a jeho pokračovatelé. Jan Bosák (Aquensis, Vodňanský) ve slovníku Laotifer, tištěném v Novém Plzni, 1511 (271a) jmeniuje nápoj, smíšený s medem, medovta intebo sladuška. Gebiauer v Slovníku staročeském (II. 331) uvádí příjmení moravské »Medovee«. Patrně zachován! 'tu název moravský medoviny, medovec,,

Pojmenovali staří Odchove medovinu také názvem cizím, upraveným z francouzského slova elairet (čistý, jasný, nekialný nápoj). Bylo to víno připravené ze semeara skočcového (skočec), uvařeného v mediu a potom smíšemlého s viniem, klaret. Uvádí název Rešel ve svém -slovníku jako »sladký nápoj«. Veleslavíni v slovníku Nomenelator, 1586, str. 99 vedle názvu medoviny »picí m e d« přidává: klarét % medu >a vína, Weinmeth. A v slovníku Sylvia quadri-lipguis 1598, str. 502: klaret, lahodný ä sladký nápoj, vinný med; nápoj z vínia a medu strojený; Tranck aus wein und honig gemiacM, clarét; med s vodou vařený, picí med, milivský med. Že to nebyl jen název zapsaný ve slovniíciflh, že med z Milevska v Táborskú byl ve století 16. a 17. oblíben, svědčí záznam v rukopise kláštera v Bechyni, kdte1 vznikl spor o zaplacení šenkýři za »milivský« med, vypitý od mucih, salamoiunsky roziuizlený (viz můj článek: »Spor o medoviniu, vypitou od mu«h«, sitr. 149), kde výslovně jedná se o med a Milevska, »imillivský«. Bezděky tu vapominam na zna-menlitý objev Díra. V. Flaijshanise o spisovatelské činnosti mistra Klareta, učence za dloby Karlla IV. (viz str. 4, 50, 52).

Názvu medovina používá Hájek ve své Kronice české-a zapisuje toto jméno také Veleslavín;. V 15. století název tento se nevy-skytujev Gloissa česká medovina v Mater Verbaruim jaat nepravá, tedy tento domnělý doklad ze stoleltí 13. a 14^. odpadá. Za to J sou doklady v 16. .století pro jméno m e d o v n a, místnost, kde, prodávali a nalévali medovinu. Název líbánek »medoviny« patrně souvisí s názvem německým Honigmonat.