Na Moravě a na Slovensku ustálil se názov m. e do v e o, jak již uvedenth Komenský v fcnize »Orbis pietus« výslovne popisuje: »Medovec 'dělají z vína a mediu.« Jinlafe říkali na] Morave medovine »m e de k«. Názey patrne již vymizel, když ho neuvádí Bartoš ve svém Dialektickém slovníku moravském,, 1906. Dmies znamená y cikánské řeči medek churavec, neduživé». Na Valašsku jimenuje se medek, kdo svému tělu přeje.

r O medovine mnjoho a často se píše, ale nikdo posud nezachoval ziprávu, jajk vlastně staří medtoyinu strojili. Mluví se o medovine jako o známém a význačném nápoji staročeském, ale nikdo si nevšímal výroby, jak staří medovinu vyráběli. Zvláštní recept, se ovšem nezachoval, tak j alko nejsou zapsány recepty a návody ku pečení chleba, vaření ipiva a pod., ale znlova a opět jsou zachovány doklady o pití medoviny.

Jen několik zspráv nalezl v porameiiech staročeských Dr. Z. Winter, Dějiny řemesel a obohodiu v Čechách v 14, a v 15. století, v Piiaize, 1906, str. 889: Vařili u nás po starodáivnlu medovinu, nebo »picí med« způsobem dosti rprostiěkým, z vody čisté (dešťové), z medu a ohimele. Meídovima byla bílá, niebo, vařenia-li d!éle a s více chmeleni, červená;, černá. Ta byla dražší. Černou vařívali s jakousi proslulostí a velikou měrou v Chebu. E. 1458 Chebští poslali k svatbě markrabí braniborského 12 věder medu ,a r. 1465 poslali králi Jiřímu z Poděbrad 4 soudky darem. V Praze1 mívali měšťané ve sklepě mědí do zásoby. Václha z Březraice na Novém Městě Pražském r. 1477 měl 7 věder najednou.

V knize Ěemeslnictyo a živnosti 16. věku v Čechách, v Praze, 1909. str. 671 dodává Dr. Winter k popisu uvedenému: Medovinu či »picí med« vařili tu a tam ipo starodávnu imedlaři (brtníci, včelaři, lesáci). V Praze byl šenk medoviny vyhrazen privilegiem, červený med (lepší) byl prodáván1 žejdlík po 4 groších českých. Bílý (horší) byl lacinější. Po bitvě bělohorské měli privilegium na šenk v Plateliae, Tu šenkovania medovina ještě ve sitoleftí Í8.

Jak tedy staří robili miedovinlu'? Recept zapsáin: v) knize Antonína Jaín'ša Umění o chování včel, z němčiny v češtinu uvedená k obecnému užitku zvilášť V království českém od K. J. A. Truttnoy-skýho, s sedmi kuperštiehaíma, v Prajzid, nákladem Jana Jozefa Grobla, kniěhokupoe v Karolinie, 1777, str. 203 a d.: »O vaření mestu, jinak 'medoviny neb medo vky ...«:

V o d! a m e s t o v á, neb m e d o v i m1 o v á. K dělání a k varení mestu dobrý jteist jakýkoli med, i ten, kterýho sice k ničemu potřebovati nemůžeme. Všecko, oožkoli s medem pomazáno jest, jako ruce,, nádoby, nástroje, (práfcdné voštiny aftid., s vodou a nejlépe s tieplou vodou se vynieje a vypláchne a pak k vaření mestu zachová. Medová, nieb medovSfnloyá voda, pakli mest dobrý býti má, musí býti tak hustá, aby čerstvý vejce, které sice v čisté vodě dolů a na půdu (dínio) padá, v ní plavati mohlo. Na jeden díl medu počítá se šest dílů vody.

Vaření. Na tleln zipůsob voda s medem smíšená musí se vařiti při maílým ohrii v iniejaikým kotlíku, neb v jiný nádobě,^ tak dlouho, až se pění. Pěna, pokud voda vře, muisí se stále s ližkou (líicí), ipro sbírání (Pěn vzílášť udělanou, odbírati. Když již žádné pěny nevyhazuje, zavěsí se v nějakým plátěným pytlíčku niž stlučená skořice, i jiniä podobn'á koření, rozkrájené kůrky pomoran-ěové. i také, pakli ehoeime, květ muškátový, neb i samý mušká-lový ořech; něco šafránu, zázvoru, pepře, dle libosti a vlastního