zdání; s nejakým přivázáním kaanínkena, aby se pytlíček potopil.. Dává se i také chmel do něho, aiby mest, neb medovina déleji trvala,. Přílišné vařeni, to jeet, ikdlyž ipříliš dlouho se vaří a vře, působuje mestu ipříliš silné kvašeníí ,a nepříjemnou sladkost.

Kvašení. Když již voda tím sjriisobem svařená jest, přeeedí se od toho neřádu, který na půdě zůstal, do nejaké dřevěné nádoby a nechá se, by vystydla. Pak vi©je se do soudku, dá se dlo sklepu,, by kvasila, anebo, jak obyčejně říkáme, pracovala. Pytlíček s kořením může se nechati v něm viseti. Po třeoh neb pěti neděl kvašení jesit mest hotový a dobrý k pití. Čím ale starší, tím lepší jest.. Po dokonaném kvašení vytáhne se a vezme se pryč pytlíček s kořením; však dříve se vytlačí. Doplní se soudek a nechá se několik ještě dní otevření, by všecken dokona neřád se vyhodil. Naposledy zaopá se soudek čepem, nechá se ležeti. Jahody, maliny, záKvor,. květ, hřebíček, dýně atd. dodávají mestu příjemnou chuť.

Výroba medoviny ujpiadá v staletí 18. Vávra Pomocník, »včelař vyhlášeiíý v Kočkovicích« v knize Moudrý včelař, v Praze, 1811,, podává! náVodý, jiak se z medu dělá sycrug? a jak ocet átd., ale medoviny již nezná.

Jako v jiných oborech nejdéle1 udržují se na Slovensku, odloučeném od moderní civilisace, kulturní přežitky, tak i výrobu picího medu znova a znova podle staročeských receptů zaznamenávají včelárske knihy slovenské. Zevrubně pojednává o výrobě niedovce vzácná dnes kniha Rozmlouvání o včelařství včeláka, mlynáře a vinaře, dobrých sousedů, od tSlováika (S. K.), v Prešpurku, u dědiců Belnayho, 1816: »Kal z přepouštěného medu, t. vosk a souší (plást bez medu), na kterém se jelště maličko medu nalézá, na zamedovanó koryto (náJddbn) vodou imállo zalejete a z toho máte sladkou vodu neb medovec neuvařeny, který, když se dobře vyvaří a opěniuje, jest sladký, dobrý medovec a když jako víno vy kysne, jest tím lepší.,.. Někteří i rozličná koření, jako hřebíčky, skořici atd!. y šátečky teiiké zaváizané do -medovoe čistého pověšují a tak do nádob lejí.«

Staročeské recepty na medovinu sebral a z nich upravil návod srozumitelný Jan Svatopluk Presl v knize upravené podle německého spisu Dra. Poppeho, Obšírné prostonárodní naučení o r3-meslech a umělostech, v Praze, 1837, III. str. 223: .->M e do vina čili víno medové«: Nejlepší z,půsiolb jiest tetnito. Na soudek 30 mázů vezme se 21 mázů vody pramenité a 12 mázů nejpěknějšího bílého mediu, jenž na slunci nelbo teplých kamnech byl rozpuštěni. Voda na kotli se vřelo zahřeje, načež přidá se med. Míchanma musí se tři hodiny vařiti a pořád opěňovati. Na jiném malém kotli vař také tak dlouho hrsť chmelu ve 3U mázu vody. Když voda vypařuje se, přileje se z kotle trochu medové vody. Mí-chanina opět se nechá vařiti, pak; ale všecko se sleje do čistého sudiu. Ve sklepě brzo začne kysati. Víno po 4 nebo 6 týdnech procedí ise čistým plátnem dlo jiného sudu. A tak za tři měsíce třikrát sé stočí. Po každé dlužno sud doplniti. Pratož podrží se částka v lahvích, aby se mělo čím dolévati. Neboť inevyhnutelnlá potřeba, aby sud vždycky byl pln. Když pak víno několikráte stočené jest čisté, přidá se 1 kventlík hřebíčku, 1 kvenitlík květu a 1 kventlík zázvoru. Koření to obhroubniě roztlučené, dá se do pytlíku, jenž do vína se pověsí. Sud potom pevně se zaepe. čím déle víno to nechá se ležeti, tím lepší jest. Po roce jistě jest výborné. Neaí-li dobrého sklepu, musí se medovina v podzimku přistrojená příštího-leta do lahvic stočiti, jež dobře se zacpou a z.asmolí a přeikooeně