Karla IV., při vzpomínce na dudácké nájpěvy aa doby husitské, při vzpomínce na dudáka v době pobělohorské, při korunovacích latd. raději líčil živě a názorně příslušná období z české minulosti, slavná i neslavná, potupná spro národ ěeiský. Zakončoval jsem vždy za^ potlesku vzletnými básníěmi (s dudáckou látkou) nadšených věštců, proroků, básníků, kteří s netajenou touhou čekali dobu osvobození od Blanických rytířů, vítězství českého národa, jak se toho někteří dočkali (Heydiik), někteří nedočkali (Čech, Sládek, Vrchlický). Kdo moje předliášiky poslouchali, kdy nečetl jsem otrocky a suchopárně z paipíru, kdy hovořilo za mě srdce poctivého synka české vsi, jehož kolébka stávala pod střechou doskovou a jeniž ty písně, tu muiziku dudáckou a ty obyčeje sám procítil a prožíval za věku mladého, přisvědčí, jak blahodárná a vlastenecká byla moje činnost i éiirtoost mých obou druhů, dudáka a htoíuidka. Budiž vzdána čest našemu bodrému. Sokolstvu, jež hned porozumělo dobře mým snahám a většinou pořádalo ve svých Sokolovnách moje dudácké besedy, při nichž bratři a sestry zfpívali a při d'udáieh' tancovali.

Zájem pro hudbu dudáokou v Praze vzbudil zásluhou snaživého krajinského spolku Prácheň pan ředitel J. Formánek. Hrál na^ večírku, dudáckém, {pořádaném y Merkuru od spolku Prácheň, péčí horlivého starosty pana Jaromíra Malého, i potom jinde. Hrál a hraje, buď sám niebo s vybraným kvartetem, jednak pravé, lidové melodie dudácké, jednak skladby svoje, umělé, v duchu dudácké muziky strakonické. V jeho snlaháeh [pokračuje syn Jarda F.

Niadšení, s jakým byly přijaty výkony p. řed. J. Formánka od obecenstva pražského, ípovzbudily mě (kterýž jsem se již od mládí obíral studiem, hudby ďudácké, jak svědčí řada mých studií tištěných), abych jako nově zvolený starosta Sdružení pro povznesení znalosti památek, jež vedle jiného má ve stanovách uloženo šíření znalosti památek i lidového podání, lidového umění, lidové hudby, — přivábil pražské obecenstvo dlalšími ukázkami starodávné, české hudby diudácké.

1917. Do Musea, do mé kanceláře přinesl mi dudy mladý, nadšený hudebník, pan učitel Karel Míchalíček a překvapil mně svojí hrou na dudy. Dovedně překonal obtížnou techniku na primitivním nástroji lidovém a vžil se ¦bedlivým studiem, hlavně na; Chodsfcu a Blatsku, do pravého porozumění lidové hudbě dudácké tak, že posluchač by ho nerozeznal od dudáků lidových, nevyškolených. Přibral si na pomoc p. učitele V. Pavelku a p. inž. Rud. Urbana jako 'hloudiky (houslisty) lidové, Tato dudácká hudba nadšených znalcův a pěstitelů lidové huidjby dudácké tak se mně zalíbila, že se odvážilo mým popiidem naše Sdružení uspořádati ve dvoraně na Žofíně dne 1. dubna 1917 díuidáckou besedu, e názvem »ŠvanAa dudák v Prazel«, k níž nakreslil pilakát bodrý Chod, nadějný umělec "B. Kus.

Nedůvěřivě jsem ©čekával výsledlek této dudácké besedy. Zatím překvapila obrovská účast pražských kruhů vědeckých, uměleckých a spisovatelských, jakož i obecenstva hojného. Beseda skvěle se1 vydařila! Každý účastník jistě vzpomíná podnes, jaký divný dojem, milý, ťěšivý, rozehřál srdce, kdy po bouřlivé pochvale yšein účinkujících z čistá jasna jako na povel stejného cítění rozezpívala .se celá dvotrana, staří, mladí, bez rozdílu společenského postave ií. Okamžitě, rázem zmizely tak zvané požadavky a zdvorilůstky, předpisované a zachovávané v ísíních koncertních, a takořka kou-