gotický, může-li býti tak nazván sloh, v němž ona tuctová novostavba navržena. Ale přišla válka, na stavbu nedalo se vůbec pomýšleti, a dnes, po válce, za těch pár grošů, jež byly na stavbu určeny, by nekoupil ani polovinu materiálu, natož pak práci. Kostelík je tedy opět na řadu let zajištěn a bylo by věčnoti škodou, kdyby snad v budoucnu měl býti sbourán a nahrazen zděným.

Totéž platí i o ostatních kostelících, a prosím jen, v případě, že těchto několik řádků se dostane do rukou některému z činitelů, který bude míti v záležitostech církevních staveb co rozhodovat, aby nikdy nepřipustil, aby stavby tyto, tak výrazné svým domácím uměním a tak přesně zapadající do rázu vesniček i těch kopcovitých krajin, někdy měly zmizeti se světa za náhražku, v pravém, slova smyslu, třeba i zděnou.

Roku 1831 dne 9. června vydal se Čech, mistr zlatnický, Jan Žvejkal*) z Prahy na třetí cestu, právě když nebezpečí asijské cholery v Čechách zuřilo. Přes Moravu a Slezsko ubíral se do Polska. Všude setkával se s hrůznými stopami příšerné morové rány. Nebylo mu dovoleno pod střechou přenocovati, jen pod širým nebem. Putuje statečně dále přes Lvov do Bukoviny, kde v Černovicích pracoval deset neděl, aby si vydělal na další cestu. Slaví Štědrý den v Multánsku v městě Podrcza-nech, »kde žádný katolický kostel není, já ale s dobrým oumy-slem Narození Páně a celé vánoce držel a odtud do Jass se odebral«.

Byla krutá zima. Putovník, chudě opatřený, neměl ani chleba, aini mamaliky (chléb z turecké pšenice v kotlíku vařený), ani slámy, ani pokrývky. Hospoda byla bez oken a poutníka, který musil noclehovati na holém prkně, hřálo jen ohniště a doušek horkého vína. V mrazu, za ostrého větru, kráčí druhého dne k Jassům. Špatná cesta a na půl lokte navátého sněhu znavily pocestného, že po chůzi polodenní nemůže dále. Klesá do sněhu s tesknými myšlenkami, jak zahyne beze stopy. V tom spatří poštu. Na jednom ikoni kočí řídí koně hlasitým »hax ha!« V poště jel bohatý kupec, po tureckú oblečený, se služebníkem. Nebožáka vzal s sebou na poštovní stanici, kde jej odevzdal péči poštáře-žida, opatřil pěkným chlebem, pečeným masem