i penězi. Radil, aby vyčkal, až se zotaví. Také pozval šlechetnjr muž »cestovníka« k sobě na návštěvu v Galacu, že prý má dva koráby na moři a v Konstantinopoli bratra, s nímž vede obchod.

Přespav na poště, vydal se pocestný, nedbaje nečasu, do Jass. Opatřil si pilnou prací zlatnickou peníze k dalšímu živobytí, i dospěl r. 1832 začátkem postu do Galacu. Potkal služebníka svého zachránce, který jej uvedl do domu pánova. Byl vlídně přijat i hostěn, Dostalo se mu příslibu, že obdrží doporučení na bratra pánova do Carihradu, kamž zdarma dojede lodí svého ochránce, jakmile bude koráb, na Dunaji u Galacu kotvící, s nákladem zboží hotov.

Jednoho rána, když cestovatel, trpělivě čekající, díval se na břehu na odjíždějící lodi, nespatřil již korábu, s nímž měl plouti do Carihradu. Spěchal k svému dobrodinci, dověděl se však, že pán opět odejel.

Žvejkal, nijak tím nesklíčen, ubírá se pěšky do Kakalaá. Na cestě prožívá nové dobrodružství, kdy nešlechetnici ho spoutali a chtěli na něm křivou obžalobou vylákati peníze. Byl osvobozen a ještě byl u rychtáře, který ho měl souditi, pohoštěn. Z Kakalaš, kde opatřil si průvodní listy od velitelů vojsk ruských a multánsíkých, ubírá se db Silistrie a da Varmr. Chválí krajinu úrodnou a krásnou, všímá si nuzných lidských příbytků. Nástrahám loupeživých potulných rot čelí tím, že raděii přečkává krátkou noc v roští, za líbezného »cvrlikání« ptačího. Východ slunce pozdravuje již ve Varně. Náhoda uvádí ho do vinárny, jejíž majitel, Sek, zvěděv, že míří do Carihradu a Jerusalema, seznamuje ho se dvěma tureckými kupci, kteří smlouvají s tureckým kapitánem převoz Žvejkalův. Kapitán posílá plavce čili »majtka« pro náklad olejových hrušek, který mu turečtí obchodníci svěřují, s rozkazem, aby o náklad i o poutníka se staral.

Šťastně, ale s posledními dvěma páraly (penězi), ocitá se po třech dnech v Carihrade. Turecká mýtní loď dopravuje ho na »nábřežeií«. Marně se ohlíží po svém korábu, ve spleti jiných lodí nemůže se ho dohlédnorati. Jako na zavolanou setkává se s pánem, který pozoruje jeho nesnáz, a vyslechnuv jeho stesky, daruje mu piastr, i odkazuje na blízkou hospodu v předměstí Pera.

Potkává cestou »Slováka« s plátnem. Těch prý je tam mnoho a vedou obchod až do Egypta. Hodný Slovák uvádí Žvejkala do skladu českého skla, krajana Františka Lišky, který se Žvejkala srdečně ujal, ubytoval ho u sebe a opatřil mu všechny věci, na korábu zanechané. Pilně zapisuje »pocestník«