bych se byl musel snad do soudného dne s Káčou nosit. Nikdy na tebe nezapomenu, a jednou se ti bohatě odměním, abys ale věděl, komu jsi z mraze pomohl, povím ti, že jsem čert.« To dořekl a zmizel. Ovčák zůstal chvíli jako omámený a vyjevený stát, a pak pravil sám k sobě: »Jsou-li všickni čerti tak hloupí,. jako tento, pak jest dobře. To se v pekle pomějeme!«

ííad tou zemí, kde náš ovčák živ byl, panoval mladý kníže, bohatství měl dost, jsa svobodným pánem nadevším, požíval všeho v plné míře, den ode dne kochal se v rozkoších, jakéž jen svět dáti může. A když nastala noc, ozýval se z knížecích síní jen zpěv rozpustilých mladíků. Zem spravovali dva správcové,, kteří nebyli o nic lepší, nežli sám kníže a co nerozházel a utratil kníže, nechali si tito dva správci, a ubohý lid již nevěděl, kde má peněz na pláty nabrat. Kdo měl krásnou dceru anebo peníze,, ten neměl utěšené chvíle, neboť mohl jistě očekávat, že kníže pro sebe za manželku ji požádá a milost Boží tomu, kdo by se byl vůli jeho protivil. Kdož by mohl takového knížete milovati? Po celé zemi proklínal lid knížete i správce země. — Jedenkráte, když nevěděl již, co sobě vymysliti, povolal kníže hvězdáře a poručil mu, aby jemu i jeho dvoum správcům ve hvězdách planety četl. Hvězdář uposlechl a zkoumal v planetách, jaký konec asi ti tři marnotratníci vezmou. — »Odpusť, knížecí milosti«, řekl, jsa hotov se svým zkoumáním, »tvému životu i tvým dvěma správcům hrozí takové nebezpečenství, že se to bojím vyslovit.« — »Mluv, ať jest to cokoliv«, řekl kníže, »a nevyplní-li se slova tvá, přijdeš o hlavu.« — »A já se rád spravedlivému rozkazu podrobím. Poslyš tedy: než bude druhá čtvrt měsíce, přijde pro oba správce čert v tu a v tu hodinu a v ten a v ten den, a v úplňku přijde pro tebe, knížecí milosti, a všecky tři vás za živa do pekla odnese.« — »Do vězení odVeďte toho lživého šejdíře«, poručil kníže a služebníci učinili podle rozkazu. V srdci nebylo knížeti, jak se stavěl. Slova hvězdářova otřásla ním, jako hlas soudu. Po prvé se ozvalo v něm svědomí.

Správce odvezli napolo mrtvé do jejich hradů a žádný z nich do huby nevzal. Sebrali své jmění, sedli do vozu a ujeli do svých zámků a ze všech stran je zatarasili, aby pro ně čerti přijít nemohli.

Kníže se obrátil na pravou cestu, žil tiše a pokojně a pomalu se pouštěl do spravování země, doufal, že se snad předce krutý osud nevyplní. O těch věcech neměl chudý ovčák ani zdání. Den co den pásal své stádo a nestaral se pranic, co se ve světě děje. Až jednoho dne z nenadání stojí před ním čert a řekl k němu: »Přišel jsem, ovčáku, abych se ti za tvou službu odměnil; až bude druhá čtvrt měsíce, mám odnésti do pekla bývalé dva správce, protože okrádali chudý lid a knížeti špatně