radili. Ale víš-li co, poněvadž vidím, že se polepšili, nechám je tu a při tom se ti hned odměním. Až přijde ten a ten den, vejdi do prvního hradu, kde bude množství lidu a až se strhne z hradu křik, a služebníci vrata otevrou a já povedu pána pryč, tu ke mně přistup a přísně řekni: »Odejdi v tu chvíli, sice bude s tebou zle«, a já tebe poslechnu a půjdu. Potom si dej od pána dva pytle zlata vyplatit a nebude-li chtít, řekni jen, že mne zavoláš. Od toho jdi do druhého hradu a též tak udělej a stejný plat sobě nech vyplatit. S penězi těmi ale dělej moudře, dávej je spíše chudým, nežli abys do nepravostí se zabředl. Ale až bude úplněk měsíce, musím odvésti samého knížete, a tu tobě neradím, abys se o to pokusil, bys jej osvobodil, neb tomu není pomoci, ten musí za živa do pekla jíti.« Ovčák sobě dobře pamatoval slova, která mu čert řekl a když by měla- být druhá čtvrt měsíce, vypověděl službu a šel k prvnímu hradu a přišel tam právě v čas neb se strhnul v zámku křik a vrata se otevřela a černý táhne pána ven; a tu se k němu přitočí ovčák a odstrčí čerta a řekne: »Odejdi, sic bude s tebou zle!« a čert se okamžitě ztratí i hned pan správce klekne před ovčáka a děkuje mu a ptá se ho, mnoho-li mu musí za to dáti. Ovčák řekl: »Vyplatíš mně dva pytle zlata«, a okamžitě je obdržel a odtud šel do druhého hradu a stejně jako v prvním čerta odehnal a dva pytle zlatých peněz vyplatit sobě nechal.

Rozumí se samo sebou, že kníže se ptal, jak to s oněma správeema dopadlo, a když se dozvěděl, že je ovčák vysvobodil, poslal pro něho kočár se čtyřmi koni a když se k němu dostavil, prosil jej, aby i jeho podobným způsobem od čerta osvobodil, ale ovčák řekl: »Vám není pomoci, milosti knížecí, vy jste veliký hříšník, ale kdyby jste se chtěl zcela obrátiti a podaný nesužoval a zem spravoval,« že by se i to chtěl pokusit, kdyby měl jít sám za něj do pekla a skutečně i již v tu dobu kníže byl velice obrácený, tak že ti, kdož ho dříve proklínali, nyní ho litovali a lepšího knížete si nepřáli. Tedy ovčákovi slíbil, že se polepší a nikdy že nechce zabřednout do těch nepravostí, v kterých se dříve zdržoval. Tudy ovčák slíbil, že se o to pokusí. A když byl úplněk měsíce, očekával kníže buďto ovčáka anebo čerta. Najednou se dvéře otevrou a černý volá na knížete: »Strůj se, kníže, musíš se mnou.« Na smrt bledý kráčí kníže za čertem a nyní ze zástupu křičí ovčák: »Uteč, uteč, sic bude s tebou zle!« Čert se zastaví a když k němu ovčák přišel, šeptá mu do ucha: »Vždyť jsem ti povídal, aby jsi se dnes neopovažoval knížete osvobodit.« Ale ovčák řekl: »Nejedná se tu o mne, jedná se o tebe, Káča jest na živě a shání se po tobě.« Jak ale čert uslyšel, že se po něm Káča shání, ihned knížete pustil a více ho viděti nebylo. Kníže pak, když jej ovčák vysvobodil, udělal jej prvním