Předchozí 0376 Následující
str. 373

brannými. U nás v mém rodišti (Kostelec nad Vit.) býval staroeh jménem Vančata, který uměl psáti »cedulky proti zimnici«. I nejstarší můj strýc, tehdy asi desítiletý, stonal zimnicí a otec rovněž jemu přinesl zázračné řádky od Vančaty. Cedulička pevně svinutá, v iátce zašitá, připevněná byla na šňůrce k upevnění na krk. Devět dní postižený zimnicí byl povinen nositi bambuličku tuto na krku, desátý den musel hoditi ochranný předmět do proudící vody, do řeky, do potoka. Každému žadateli bylo přísně nakázáno zašitou cedulku nevybavovat a za žádnou cenu nečisti, pro uvarování prý se zhoubných zimnic. Bratrovci mému jako zvědavému klukovi, to nedalo, cedulku ze zašití vybavil, rozbalil, na které stálo pouze rapsáno tužkou: »Nic, nic, nic«. Po čase, pochlubil se tímto a vzpomínal s legrací téhož i v .starších letech.

Proti padoucnici doporučovala babička hojně vypíti upražený čubcí brzlík. Delší vlas děvčeti naroste prý, když jde měsíc v úplněk a přistřihne vlasy o nějaké poznání. Úroky, ouřk, uhranutí, obhlédnutí jest nemoc, s kterou doktoři neuměli náležitě zápoliti a proto upírali, že to vůbec nemoc jest. Nejvydatněji potírati nemoc okrajem košile. Tak uřknutá-li žena, nade všecko! jest, otře-li si choré čelo, spánky, líce košilí muže. Trpí-li mužský na ouřk, děje se opak. Na vlastní oči jsem viděl, kde otec dceru, děvče desítileté, otíral podolkem košile. Dostačí prý také naplivnouti třikráte na nehty a přejeti jimi čelo a spánky. Mnozí tvrdí, že otírání nehty má stejnou moc jako okraj košile. Já aspoň jsem byl už dosti »vratkým na ouřk«, jak babička říkala, a stávalo se, že ve větší společnosti přicházely na mne záchvaty, mdlobě podobné. Stávalo se, že jako ministrant opustil jsem oltář návalem mdloby či jak babička tvrdila, uhranutí. V letech jinošských záchvaty byly u mne častějšími, ano, jako zvláštnosť znamenati, že v jedné rodině, kam chodíval jsem návštěvou, vždy podobné mdloby se mne zmocňovaly, zadíyala-li se na mne osmdesátiletá stařenka, »stará panna«, .jak jí říkali. Babička pak doma vždy mně vnucovala přesvědčení, že mně »tetinka« »obhlídla«. Když prý se to člověku, který podobnou nelichotivou vlastnost má, že druhým záchvaty, mťloby způsobí, když prý se to v oči mu řekne, že nás uhranul, obhlídl, tu prý již nikdy nás neuřkne. »Prvního máje natrhej květ jahod, a právě když v poledne vyzvání, za modlitby Zdrávas, Královno, květy jahod rozetříti v dlani a potříti takto uhněteným květem spánky a čela. Před veškerým ouřkern jsi ochráněn«, říkával v naší vsi bednář Hadáček.

Rovněž i při dobytku uhranutí je zlá věc. Hledí se »odpomoci«. I zde nehty hrají svou úlohu a naše selky znaly dobře rozprávku, kde ženich přijde za syou vyvolenou a ztěžuje si, jak rozstonal se mu kůň uhranutím, k_ Čemuž prý nejlépe jest užíti nečistoty zánehtní od hospodyně. Čím starší nečistota »krobianův smutek«, tím prý má větší, blahodějnější účinek, ano prý roční »střádám« je nejlepší. Zpozdilá nevěsta upřímně »vyjela«, to že prý ona má nečistotu za nehty již dvouroční. Ochotně pomoc nabídla, ale když ženich přišel domů, maminka mu vysvětlila, jakou neplechu by jí do statku přivedl. I dobytku vodu světili proti úrokům.

Proti žalúdkovým křečím: Na Štědrý den vezmi červené víno, do kterého vlož tři kríoužky křenu. Při večeři postav to na stůl a nech státi až do Hodu Božího, právě, když poledne vyzvánějí, vypi a křen sněz.


Předchozí   Následující