Předchozí 0377 Následující
str. 374

Prostředek ten babičku, jak tvrdila, a žalúdkových křečí vyléčil, když za kolikaletého trápení všemožných prostředků byla užila. Tak aspoň svatosvatě tvrdila.

Děti nikdy nesměly plivati na žábu; když se to stalo, usadila prý se žába dítěti na jazyk. Šťastné dítě, kterému žába obrácena hlavou z úst; bylai naděje, že z jazyku se mu vytriatí. Kterému však dítěti usazená na jazyku žába obrácena hlavou do krku (zadkem z úst), tomu není žádné pomoci, zde žába leze stále dál a dále do krku a dítě udusí. Jinak žába v praktickém životě u lidu v naší vsi prokazovala vydatné služby v lékařství. Na.rány, zapáleniny přikládali buď celou, roztrženou neb mezi kamením utlučenou žábu, a s uspokojivým výsledkem. Naši krajané odraženinu jiným neladili, než toliko žábou.

Nesmím zapomenouti na »bábu z Veselíčka«, která po celém kraji našem byla vyhlášená jako zázračná doktorka. K ní, do poli o dni ce u Veselíčka, chodívali s důvěrou větší než k doktorům. Ve dvou letech jsem osiřel. Tatínfek a maminka ve dvou dnech r. 1867 zemřeli. Chřadnul jsem; lásku, starost a péči maminčinu nikdo neuměl a snad ani nechtěl nahraditi. Jak mi dospělému vyprávěla před obrá sousedka Mikátka, odvezli mě do Veselíčka k bábě. Ta zjistila prý, že mě »láme shnilá zimnice«. Pochukovala nade mnou, zaříkala, dala prý píti odvar z| devatera koření a pak mě za-obalila do mokrého písku celého a vysadila na pražící slunce a tak nechala i v pláči, až písek osychal. To mi pak kmotřička Mikátka doma také připravovala, a to prý mi kosti posilnilo a maso utužilo.

Vojtěch Faměra:

Hrst ľudových názvov rastlín zo Spíša.

Podávam tu rad mien, ako som ich posbieral v okolí Levoče, v obciach Svarožnej, Spišskom Podhradí a Ordzovianock, a pripojujem vždy vedecký termín český:

Barvínek husí*) moehna husí, hlišťačka pryskymík, bobo-nec svlačec, borofka borůvka, božcovňik marinka, Bože drevko boží dxevee, brotan, brest jilm, cicoški hluchavka, čapečki kňažke brslen, sr. mor. panáčkovy kvadrátky, čarnobiľe Černobýl, čerevo kure ptačinec, čerkotka kokrhel, sr. sloveso čerčec, čerkó-tac »chrastiti«. Diňa meloun, porekadlo: riba, sviňa, diňa potřebuji vina. Dziva cebula česnek, dzvonček tiež zvonek orlíček. Džúkova nacina hrachor, slov. zemský orech, nacina »nať«. Fe-ferminc máta, gombiki (knoflíky) cigánske lopuch. Hadova reb-rinka alebo hadovo rebrinki osladič i kapraď. Haľundr i holender šeřík. Hlohinka hloh, hren dzivi křen, hrozno dzive divoké vinp, huśa nožka merlík zvrhlý, chabz červeni, komski chebz, chabżina śmerdaca sambuc ebulus, jadlovec jalovec, jesénka čiže, bujakovo vajca ocún (bujak, býk). Kanviš preslička, sŕv.


*) Východoslovenské nárečie nemá dlhých slabík, píšem vždly každé mäkkčenie ozmačujem.

Předchozí   Následující