fie, nebyl a nemohl býti znám (ostatně má také svoje škatulky a škatulečky) ani ne před 10 lety, při začátcích vzplanuvšího pak požáru Světové války. A co ještě před Světovou válkou v methodě vědecké práce bylo moderní, to dnes ovšem neshoduje se s představou nynější moderny vědecké v našem oboru. Převraty a změny celého lidstva civilisovaného vyžadují jiné práce, diktují jiné otázky při organisaci vědecké práce národopisné.

Nechtěl bych ovšem tvrditi, že všecko, co je moderní, je také proto hned nejlepší. A dále nemohu si představiti, že by mohl jednotlivec obsáhnouti celý obor, shrnutý pod dnešním rozšířeným pojmem bývalého národopisného studia, pod heslo »sociografie«. Také jako redaktor, pomalu 25 let činný v čele tolika národopisných pracovníků, nechtěl bych slibovati, že program úplně podle té moderny změním. Heslo od začátku až podnes při řízení Českého Lidu provádím: Z lidu pro lid! Chci lidu československému přes poválečné změny vraceti, čeho se zbavil bezúčelně, z přinucení, módou, nebo změnou úrovně vzdělanostní, vlivem cizoty a velkoměstské, nevždy zářivé kultury, ovšem, pokud je to vše v rámci přirozeného moderního pokroku, udržitelné, přijatelné a křísitelné. Vím, že nesmíme zavírati oči před skutečností dnešních změněných poměrů, kdy pojem »lid« značně se rozšířil a jinak upravil.

Otisknu v Českém Lidu radii článků (s přídavky svými) moderního směru vylíčeného a seznámím s dotazníky moderními o sociografickém popisu vesnice, dotazníky, ovšem zcela odchylnými od bývalých dotazníků našich, hlavně za blahé paměti a za blahodárné činnosti úctyhodné rodiny Wanklovy a za nezapomenutelné naší Národopisné výstavy r. 1895, i dotazníků bývalých slovanských i cizích. Moje přídavky k těmto projevům modernismu vyplynou ze zkušeností 251etého redaktora Českého Lidu i z poznatků, jichž jsem nabyl celoživotním studiem soustavným lidového ppdání i literatury příslušné, rovněž jako celoživotním studiem lidu československého vůbec, s výsledky uloženými v řadě (pomalu ke 100) samostatných spisů, vedle článků roztroušených, třeba tou starou, ale přece jen vyzkoušenou methodou, jak jsem se pokusil zejména v knize »Se-znam pověr a zvyklostí pohanských v 8. věku« na základě srovnávacího studia všeobecného ukázati.

Základ ke studiu psychologie obce, k sociografickému popisu dědiny, vytvoří základní práce L. Janoťy Ziarcova, kterou ve 2 čísle uveřejním, s těmito oddíly: I. Úvodní otázky (jméno, poloha obce, rozdělení majetku, způsob hospodaření, živnostníci a vedle rolníků ostatní obyvatelé ...). II. Veřejné zdravotnictví. III.Rodinný život, mravy i nemravy. IV. Společenské mravy