Blouma, bloumati. Jako předešlým dvěma přisouzena nečinnost, či nápadná »váhavost v práci«, tak blouma jest odznakem váhavce v chůzi. »Kde zas ten náš blouma bloumá?« Sejde-li se tudíž ťouma, ňouma a blouma, to budou mít chudáci ve světě »spíš kus chleba, než celý.«

Tohoto přísloví užívá se o lenochu, a tak zvaném »přetrhdílo«. »Ty jseš také 'kus přetrhdíla. Tu budeš mít také vždy spíše kus chleba než celý. Malé práce se nelekneš, a U velké si lehneš; jseš jako ten: xNedojiďu-li dnes, dojdu zítra a po zejtří je na to také ještě den!«

Lučák, velmi hubený živočich, ano i člověk. I zde dlužno znamenati vedle hubenosti jakousi svižnost, hbitost, ěilost; kdežto v mnohých jiných, hubenost označujících slovech, bývá myšlena zmalátnělost, choroba a podobné. Nemyslím, že by_ zde bylo odvozováno od louky, od nějakého živočicha po. lukách se prohánějícího. Staříček mi dlouho dokazoval, že slovo tvořeno jest od luku, kdy prý slýchati na místě lučák, »jest jako luěiště«, neb pouhé »jako luk«.

»Ten náš lučák, (koza) je, že bych ji moli' propíchnout, a přec pást se, to rié; jen lítat po stráních.* I hbitá, hubená slepice je lučákem. »Že by ji proštíp, propích; neb že ji může proštípnouti, propíchnouti,* užívá se k označení hubenosti, zvláště při dobytku.

Pasarie, zvláštní, neočekávaná nehoda a žalostná příhoda, jež v následcích stává se osudnou, bývá zvána pasarie. Vzdělaný svět v témž smyslu užívá: katastrofa, Dostane-li se thoř nebo kuna do-ikurníka, říká se, že udělal pasarii. Kozhrabe-li slepice záhon, uďála pasarii. Zastane-li učitel kluky, jak bohapustě skotačí, bývá také pasarie.

Někteří na místě téhož užívají: paseka, neb pěkná paseka.

»Kluci, zastihne-li vás na stromě sadař, to bude pěkná paseka.«

Zde slovo to zastupuje význam, jakého užíváno na místě-mela, mazec, mazanice, výprask.

Na místě menší, slyšela jsem: »menětnější«, asi na způsob »večetnějšího«. »Je chlapec o poznání, kapánek menětnější, než tenhle zde.«

Pošafránoyat něco; znamená skrblivě něčeho dáti, jako štipec šafránu. Tak jsem slyšela o hospodáři, který nedostatečně pole pohnojil, že to jen tak pošafránoval. Podobně i někteří obchodníci, prodavači, pro malou míru (drahomíry) váhu, přejdou u lidí v přísloví: »Dá toho jako šafránu!« »Ten aby vážil šafrán a ne uhlík

Cajdenka, místo čamrda, užívají zvláště děti mezi sebou. »Vyhrál jsem dvě oajdenky.« Podobně na místě fasole říkají děti »figny«. Na místě švestky »švédy«; na místě třešně »třéně«.

Justy, justanty, justamenty, užívá se na místě vzdory. »Mně nebudeš žádný justanty dělat. Já znám svůj punc!«

Krcálek. Maličká místnost, světnička. »Udělal z té světnice dva krcálky.« Někteří v témž smyslu, u nás, jako jinde po Čechách, užívají »kutloch, kumbálek.«

Panderáč, otylý člověk (panděro), v hrubém smyslu urážlivé nadávky, zastupuje jemnější: břichopásek. K panderáči druží se pro příbuzné pojmenování otylé ženy paryta.. »T-a žába, to tlouště, to je taková hotová pa.ryta!« Nesouvisí jméno s pa.rutou, pa-rychtou, načechranou z hrachovin, maška.rou?