Naciment. Člověk skálopevného zdraví je naciment (cement). Nejvíce užíváno o starých ženách: »Ta bába je pořád naciment."

Taraba, kus bídné kopaniny jmenuje se taraba. »Má za hájem kus taraby, osel jí směskem!«

Tarabiti, přitarabiti, as tolik, jako se říká, že se tam přivalil. »Nelž se přitarabí, to bude dofoa.« »Škrábej se, škrábej, ať se dnes přitarabíme domů,« pobízí pasák líný dobytek.

v Šrůtka (šarvátka). »Měli mezi sebou šrůtku.« »To čert chce mít šrůtku,« říkávala babička, nemohouc založenou věc nalézti.

Zaklopený svět. V deštivém počasí říkají: »Bude trvalý dýšť> ealý svět jest zaklopený, kolem. dokola.« Nebo: »Celý svět je zatažený.*

Jako když z konve leje, jen se kouří, jen se cedí, říkají pří prudkém lijavci. Jinak, drobně-li sprchlo, či jak se říká, jen tak to přeběhlo. A po takém deštíokiu přich varují, že jen tak zarosilo (viz jinde). V době velikého sucha prosí lid, aby se tatíček nebeský ráčil smilovati a seslal tichou vlažiěku. Přijde-li želaný déšť, volají: »Pane Bože, houšťk Slibují si: »To padají tisíce!* »To jen tak se ten psnaclh stáhl«, říhají malému dešti, čili přeháince v dobách sucha. »Je) namoklo, až ke kořínkům*, označují užitečný déšť. »Je namoklo tak na brázdu, na půl brázdy,« což značí výšku ornice. »Voda stojí v brázdách.« Když pak po trvalých lijavcích pole rozbředla, říkají, že je to (pole) jedna kaše, že jsou pole rozbahněna, že se to v polích boří až po kůtka (kotníky).

Vyšamtati něco, pronášívá se ve smyslu šetrném a nikoli v přímé urážce pro někoho. »Jemu mají cio děkovat, on jim to na faře všecko vyšamtal.« »Budete vidět, že on to všecko u berního vyšamtá.« Zároveň o lidech těžkých na chůzi říká se, že jsou šam-talové (slyšela isem vždy šiamAala, nikoli šantala), kteří se slintají* vlekou, belhají.

Nějakým rozhrabáním, přeházením nepořádek způsobiti, říká se, že jest to roztancovalié. Eozhrabe-li slepice oseté záhony, ta to mrcha roztancovala. Hledá-li dítě něco v prádelníku, bude je matka hřešit, jak to tam vše roztancovalo. Roztancování týká se vždy nepořádku. I jmění se roztancuje, a proto slýcháme o nehospodár-nýcíh lidech říkati: »Ten to brzy roiztancoval« (rozmrhial).

Po různu býti, neurovnané, po různu rozptýlené, rozházené. »Máme to zde po různu,« omlouvá hospodyně neúklid ve světnici. Někteří toto porůznu označují slovy: »Je to tady, jíalto když čert z postele vylítnei.«

Namístě rozptýliti, rozděliti, »roizčástiti«. užívají »rozikousko-vat«. »Tak to rpzkouskuješ a nezbyde ti nic.«

Vejžvyky, plané hovory, tlachy. »Ten klacmuda má takové hloupé vejžvyky.«

Hloupého člověka pokřtívají útrpně jménem »hloupý snop« nebo toliko snop. »Ty jeden snope!« »Lidi zlatí, je to snop!«

Klofati, klafati něco, lehčeji tlouci. »Klofe v nějakém kamení.« »Klofe něco«, šťuchá něco. Vyklofal dřevěné koryto. I oloupané, uviařené brambory Ižicí TOBklafiUJí, řílkajíce toiniiu klofánky na rozdíl od míchánek (rozmíchané vařečkou), člověk mluvící nesmysle: »Je to klafání.« »Kidyby jen tak hloiuípě in,aklafal!< »I naklafej!« (nemluv).

Hehati, stoinati ve smyslu nelítostivém. »Zhebnouti« znaniená zemříti. »Kdybys, víš, raději zíhebnula, abyeh už měl od tebe pokoj.«