mecký: Anno Domini 1350. iar). »Vytištěno u Jiříka Melan-trycha z Aventýna. Létha 1576.« —

S textem Melantrichova Enšpigla z r. 1576 doslova shoduje se zlomek (od kap. 10), chovaný v bibliotece Strahovské. Příteli bibliotékáři Cyrilovi Strakovi děkuji za upozornění. Strahovský Enšpigl má vyobrazení, podle hrubých vzorů německých. Na poslední stránce vylíčený náhrobek (sova rozčepýřená na zrcadle kulatém v rámci), s nápisem: »Toto jest figuora toho kamene vytesaného, jenž nad Eylenšpiglem leží.« Dřevoryty jsou totožné s obrázkovým vydáním Melantrichovým a shodují se s otřelými již štočky ve vydáních Škarnielovských na Slovensku.

Za nejbližší Melantrichovu vydání Enšpiglových šelmovství pokládám Škarniclovská vydání v Uherské Skalici na Slovensku s názvem: Krátké historie o chytrém Eylenšpiglovi, všem milovníkům k ctění, ale ne k následování, nýbrž k napravení takových skutků na světlo vydané. V Skalici, tiskem dědiců J. Škarnicla. Bez roku. Přečasto přetiskováno. Znáni šest vydání odchylných. Obsahuje 77 historií. Poslední: »Kterak Eylen-špigl ve Venedyku jednoho bohatého kupce ze zemi anglické o jeden tisíc diikátů s porozuměním jistého s kremenkami handlujícího vojáka ošidil.« K této historii (kapitole) připojena zkrácená kapitola o kšaftu a smrti Enšpiglově: »Pak umřel, dědice ale po pohřbu vespolek se zéšli, truhlu otevřeli, v kteréžto ani zbla, kromě trochu knotů našli; pročež se i po jeho smrti na něm pomstili a následující nápis mu na hrob učinili: Eylenšpigl byl všech cností, též i mravů prázden, někdy šidil s chytrostí, někdy jako blázen.« — Vydání toto, často opakované ve století 18. a 19. doslova podle nejstarších vydání staročeských, věku 16. a 17., obsahuje základní text staročeského Enšpigla, s malými jen jazykovými změnami, propletený hojnými slovakismy. Nejdůležitější jsou dřevořezby; škoda, že některé z nich jsou porouchané. Škarniclova tiskárna má posud mnoho originálů, původních štočků ze století 16., zejména z tiskárny Melantrichovy a Veleslavínovy, používajíc jich i v době nejnovější v knížkách četby lidové, prodávaných o poutích a jarmarcích. Dokud nebude nalezen plný výtisk Melantrichova vydání, nutno pokládati otisky Škarniclovy za nejbližší staročeskému původnímu vydání Enšpig-lových kratochvílí.

Knížka byla také v Čechách a na Moravě otiskována se všemi hrubostmi a neomalenostmi doslova i s obrázky neslušnými až do poslední doby. Pod signaturou: 27. E. 24. má knihovna Národního musea výtisk se zmatenými listy při vazbě. Titulní list není ani konec. Soudím, že je to tisk pražskj^ z polovice 18. století. Obrázky tu otiskované bývají přebírány na titulní