»Krátké hystorye o dobre známem Eylenspiglovi, všem milovní-kům ctení k ukrácení zbjrtecného času na svetlo vydané (drevorytina). N k následování jeho, ale k napravení svých mravů prospešné.« Bez místa a roku, drevorytiny, kapitol 76. Knust domnívá se, že tedy první česká tištěná knížka o Enšpiglovi byla vydána v Praze, teprve r. 1830.

Seznámím s českým zpracováním německé pověsti o Enšpiglovi. Pokud mi známo, zachoval se vedle zmínek, již uvedených, skutečný zlomek staročeského vydání v knihovně Národního musea v Praze, pod signaturou: 27 A 23. V knize Archivu m. Prahy č. 1173, list 83 b v inventáři tiskárny Jiřího Melantricha, zapsán úřední počet kusů knížky o Enšpiglovi ve skladě Melantrichově: »Elenšpigle 2«. Tedy jeden název (Budovec) »Eigenšpigl«, a druhý (Melantrich) »Elenšpigl«. Tohoto vydání tedy (prvního?) se nepatrné zbytky zachovaly.

Musejní zlomek Melantrichova vydání r. 1576, 4 neúplné listy, získané rozlepením staré vazby, značně porouchané a nečitelné, nejsou překladem nejstaršího německého vydání z r. 1515, ježto mají víc kapitol. Překlad staročeský však věrně se shoduje s vydáním 1515, místy doslova a otrocky. Podávám ukázky nejstaršího českého Enšpigla. Upozorňuji, že toto vydání nemá obrázků, teprve vydání r. 1578 jest opatřeno obrázky: » . ¦. . rozpomeň se na spasení duše své při poslední hodině, nebos velmi divný člověk byl, a mnohos hříchův páchal, protož měj nad nimi lítost, a máš-li nějaké peníze, pověz mi, a jáť je ke cti a chvále Boží, a chudým kněžím, jako jsem sám, dáti chci, cožť věrně radím, neb jsou divně a nedobře dobyté, jestliže chceš to učiniti, tehdy mi oznam, a peníze ty daj, já to spůsobím, že ke cti Pánu Bohu všemohoucímu přijdou. Také můj milý synu .... já na tě, dokud jsem najdéle . . . pomínati a zádušní . . . Kterak Eylenšpigel zboží své rozporou čel, Hystorya 100.... Kterak Eylenšpigie umrlého svině (převr)hly, Hystorya 101.... Kterak Eylenšpigel pochován byl, Hystorya 102. Při pohrebu Eylenšpigie divně se dalo, když všichni na krchově okolo truhly, v níž Eylenšpigel ležel, stáli, položili ji na dva provazy, chtějíce ho do hrobu spustiti, i přetrhl se provaz u noh na dvé, a truhla přišla kolmo do hrobu. I řekli všichni: Nechte ho tak státi, nebo divný člověk v živořte svém byl, chceť také i po smrti své divný býti! A tak zakopavše hrob, nechali ho tak státi a položivše kámen svrchu na hrob, vytesali na něm sovu a zrcadlo, kteréž sova v pazouřích drží a svrchu na kameně napsali takto: Tohoto kamene žádný zdvíhati nemá, tuto leží Eylenšpigel v truhle rovně stoje, pochovaný! Kterýžto nadpis v městě Meilen na hrobě a kameně jeho vytesaný stojí. Letha 135.« (Originál ně-