3. Auflage, München, 1837. Kapitola 100, bez textu, jen vyobrazení Enšpiglova náhrobku (sova sedí s křídly rozpjatými na zrcadle s ozdobným rámem;). Vydání toto mělo vliv i na pozdější vydání česká. Srv. dále o stejném dřevorytu v staropolském En-špigiovi čili Sowizdrzalovi.

Mezi lidem německým kolují a přibývají nové a nové pověsti o šibalství Enšpiglově. Viz A. L. Stiefel, Ein Eulenspiegelstreich aus Franken, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, V. Berlin, 1895, str. 208. V Branšviku, v »Enšpiglově domě«, podnes pekou a prodávají pečivo v podobě sovy, upomínku na rozprávku 19. vydání německého r. 1515, jaké robil Enšpigel pečivo podle ironické výzvy mistrovy. Viz Weinhold, tamtéž, X. 1900, 352. O známém »Enšpiglově dvoře« (z r. 1654), v rodišti Enšpiglově Kneitlingen, v souvislosti s rozborem celé sbírky o En-špiglovi vydal studii K. Schattenberg, Till Eulenspiegel und der Eulenspiegelhof in Kreitlingen, Braunschweig, 190S. Při čtve-račivých obchůzkách ve Švýcarsku chodila také maškara En-špigl (E. Hoffmann Kreyer, Archives Suisses des traditions po-pulaires, Zürich, 1904, 95).

Knust ii vádí dále: vydání nizozemská od 16. století počínajíc; překlady francouzské a přetisky jejich od r. 1532 do r. 1882; překlady anglické a přetisky od 16. století do r. 1880; dánské překlady před r. 1571, 1696, 1787; švédský překlad r. 1857; latinské překlady (Triumphus humanae stultitiae, vel Tylus Saxo, nunc primům latinitate donatus ab Joanne Nemio, Ultraiecti, 1558; Ulu-larum speculum alias triumphus humanae stultitiae, bez místa, 1563; Noctuae speculum, omneš res miemorabiles, variasque et admirabiles Tyli Saxonici machinationes.complectens . .. authore Begidio Periandro (Giles Omma), Bruxellensi, Brabantino, Fran-cofurti ad Moenum, 1507. Výčet Knustův dlužno doplniti, že byl vydán Enšpigi také italsky, španělsky, maďarsky, turecky a že skladatelé z konce století 18. a ve století 19. látku starou o En-špiglovi přeměnili a přizpůsobili novými doplňky dobám sou-věkým až moderním (Simrock, Bottger, J. Wolf f, Engelhardt). O Enšpiglovi v literaturách románských viz Zíbrt, Český Lid V. 378. Že zabloudil na svých potulkách světem Enšpigi až do islamského východu, dokazuje Dr. M. Hartmann, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, IV. Berlin, 1894, 345. Pandit S. M. Nate a Sastri, indický učenec, vydal sbírku šibalství Enšpiglových, kolujících podnes v Indii, v knize: Tales cf Tennalirama, Madras,

1900. Srv. Eich. Schmidt, Zeitschrift für Volkskunde, IX. Berlin,

1901, str. 101.

H. Knust v bibliog-rafickém přehledu vydání Enšpigla (v přetisku německého vydání z r. 1515) na str. XXII. uvádí doslova: