z Melnn!.... Enšpigl zemřel a hospodský odevzdal těžkou truhlici zemřelého, v které jeho jmění býti mělo, radě k opatrování. Nyní byl Enšpigl co nejslavněji pochován a když 6 neděl prošlo, přikročilo se k dělení dědictví. Těžká truhlice byla otevřena a k největšímu zármutku dědiců byla kameny naplněna.) — Kapitola 24. Veselé kousky a šprýmy zesnulého Enšpigla (Vyšlé na jevo po smrti jeho). Otřepané anekdoty všeobecné o oslu. — Kapitola 25. Pozůstalá báseň Enšpiglova: Enšpigl se neoženil. Někdo chtěl od něho příčinu toho věděti a Enšpigl ji napsal na papír a my obdrželi opis z městského archivu v Melnu, kde jeho ostatky odpočívají. Zníť následovně: Mám si pannu namlouvati, Kde kterou dostanu? Vdova ráda poroučí, té bych měl brzy dosti, staré snad bych docela měl hrýzti uvadlé kosti! Která by úrodná byla, tížila by výživu; byla-li by neúrodná, prázdný zůstal by můj kmen. Bohatá se bude vždycky s penězi vychloubati; chudobná m;ne neuživí, nevěrnou musím trestati, která by mne z srdce ctila, nestihlá jest prohlubeň! Krásná láká jiné, škaredá jest v ošklivosti; která ráda mnoho mluví, žvastala by do sytosti! Nemluvná jest bez radosti, schudł bych marnivou, skoupá nechá hladem mříti, aneb pojíti zimou. Nežli bych v nouzi na ženu měl bědovati, nemusím se ženiti, mohu svobodným zůstati. — Dodatek. Enšpiglova píseň při pití. Já jsem sobě umínil před sudem umříti, mimo vína dědičům všecko poručiti. Každého od přírody způsob zvláštní blaží, mně se po jídle, pití, každé dílo daří. Jídlo pití mne drží vždycky v dobré váze, píte, bratři, píte jen na vezdejší dráze. Proto jsem si umínil před sudem

umříti, i po smrti mají mne kvasnice barviti.-------Dřevořezby

mají ráz a konec století 17., začátek století 18. a byly jistě otiskovány znova a znova do dalších vydání. Kapitoly jsou zkráceny a vždy několik sloučeno v kapitolu jednotnou, s náležitými spojovacími vložkami. Zkrácený obsah zavinil, že čtyři poslední strany byly by holé, prázdné. Proto přidána kapitola 24. o oslech a kapitola 25. o domnělé básni Enšpiglově, opsané »z městského archivu v Melnu«, uměle připojená s nejapným, násilným odkazem na tento archiv. Báseň uvažuje o- nevýhodě ženitby. Pijanská píseň Enšpiglova jest napodobeninou nábožné písně mariánské ze začátku věku 18.

Vydání knížek o Enšpiglových bujnostech ve druhé polovici věku 19. byla pečlivě upravena, zkrácena pro mládež, hrubosti byly vynechány, nebo zjemněny, přizpůsobeny uhlazenému vkusu novějšímu, aby knížky ty, zdobené pestrými obrázky, mohly býti dárkem mikolášským a vánočním. Ještě před Světovou válkou byla kniha o Enšpiglovi vydána s názvem: »Enšpiglova šibalství«. Přeložil a historický úvod napsal Fr. Sekanina,