Připěv ukazuje na starobu písně polské a tajemný jeho význam. Učenci polští nevědí si s ním rady. Někteří považují připěv již za zkomolený. Jsou ovšem přesvědčeni, že měl důležitost a že to bylo již ovšem dávno. VT uvedeném způsobu uvádí Kclberg' píseň třikráte1, (jednou z Radomska a dvakráte ze Sandomířska), Většinou však se tyto tři slohy vyskytují v jiném pořadí, totiž: prvá sloha je slohou třetí. Přímé oslovení chmele sdá se mi býti místnější na počátku písně, proto i původní.

Časté jsou případy, kde píseň je rozšířena a obohacena (s počátku i na konci) dodlatky, většinou roztomile vtipnými. Avšak uměleckou cenu písně nezvyšují; pouze ji činí rozvláčnější. Nemají pro nás již důležitosti. Pro nás je důležitý zjev, že ony tři základní slohy tvoří vždy jádro písně, jádro téměř nezměnitelné, nedotknutelné.

Polský odborný znalec písně lidové po její textové stránce, poznaňský prdí. J. St. Bystrou, uvádí v dílku »Polska pieśń ludowa« též tento text a to v druhém pořadí sloh, kde přichází apostrofa chmele na konec. Snad rozhodoval u něho ohled na »většinu.« Poznamenává, že píseň byla zpívána kdysi též šlechtou, (což snad opakuje jen po Wójcickém) a praví: »Píseň je obřadová, pěje se slavnostně při nejvážnějším obřadě svatebním, při čepeni, vdanými ženami. Jest ve své podstatě písní symbolickou; někde se jí dosud tak rozumí, ač většinou se již chápe jen jako zpěv na rostlinu, z níž se vyrábí svatební nápoj, pivo. Píseň je stará a lid ji za takovou považuje.«

Autor knížečky mohl své výroky pronésti mnohem odvážněji a důrazněji, neboť již r. 1893 vydal Erazm Majewski knížku »Roślina i wyraz chmiel«, kde učený autor s velikou důkladností a důsledností vykládá význam chmele v nejzazším dávnověku u různých národů a.přichází i k naší písni, uvádí ji ve spojení s védskou hymnou O! Sóma! a s kultem bacchovskym. Dokazuje, že Slované bylinu i její kult přinesli s sebou z, východu, z Asie, že slovanské jméno byliny vyskytuje se též u Arménů, Turků, Řeků atd. Píseň O, chmelu byla hymnou při obřadě bacehovském, jenž byl spojen s tancem; přešla pak u Slovanů do obřadu svatebního a sice užito jí k vrcholnému obřadu, k čepeni. Ostatně již r. 1879 náš Primus Sobotka ve svém známém díle »Rostlinstvo a jeho význam v nár. písň.« v podobném smyslu o významu chmele se vyjadřuje, uvádí (podle Sušila) naši píseň a sděluje podle ruského dějepisce Karamzina, že Heleně, dceři Ivana III., před svatební nocí družičky účes rozpletly a posypaly chmelem. Totéž uvádí i Majewski.

Z toho zjevně plyne, že píseň, pokud jde o text, je z dob před-křesťanských, a to snad již v tom znění, jak jej podávají ony tři