tří svatebních praporců vesnic u Počátek, kteréž jsou uloženy v počáteckém museu.

Nejstarší z r. 1841 jest z Horní, dříve řečené Závisné Olešné. Plátěné, bílé prostěradlo (rozměr 90 cm X 108 cm) jest na okrajích lemováno stehováním a ozdobeno rozmanitými kvítky. V každém rohu je srdíčko, z něhož vyrůstají kvítky, uprostřed středová ozdoba a v půlkruhu jest vyšit nápis: »Tento praporec jest z počestné Obce zaWissní Wolessni«. — Pod nápisem; pak znázorněn svatební průvod. Zahajujte jej dudák, za ním muzika, houdek a klarinetista, v modrém »špiefraku«. Na žebřinovém voze jedou

1. Svatební praporec z Kališť (80X80 cm), líc Kreslil Frant. Navrátil.

svatebčané, družička, nevěsta, družba, baby starosvatky s praporcem a ženich. Naposled vzadu kráčí dědeček výměnkář s dýmkou a pytlíkem tabáku. Mládí začíná a stáří ukončuje průvod. Vyšívání je provedeno červenou a modrou bavlnkou. Prapor pi ý vyšívala baba ZelingTová z Horné Olešné. (Obr. č. 4.)

Podobně je zhotoven praporec z Bejkovce, z r. 1850. Byl ovrouben červenobílými třásněmi (rozměr 90 cm X 104 cm skoro týž), ale vyšívání jest již jednodušší. Nápis: »Tento praporec jest poctivé obce Beykowcké.« Ze svatebního průvodu zbyl jen družba na koni se džbánkem v ruce. Za to však je znázorněna domácnost, muž se ženou drží se za ruce, postel nastlaná peřinami, kolébka s děckem a žena předciicí na přeslici. (Obr. č. 3.)

Podle praporce z Horní Olešné a z Bejkovce byl jako podle