zíček s kulovníčkem. V ruce měl jalovec, k němuž dávaly ženské mužům na. potkání přičichnouti. Ti se tomu ovšem bránili, chtěli se praporce zmocniti a kolikráte o praporec sváděli pravé boje. Praporec byl uložen buď u rychtáře, nebo jej měly uschovaný »šprýmovnější ženský«.-------

Vypravuje mi moje matka Kateřina Vrzáňová v Nov. Městě u Chlumce n. C r. 1925, stará 79 roků.

Nová díž se musí vytřít cibulí, aby chleba dostal síru ke kynutí. Pak se vohřeje voda, naleje do díže a natočí se do toho mouka a udělá se kvásek vobřidlej, míchá se to kopistěj. Pak se díž přikreje plachtou, aby tam nešly mouchy a na to se dá víko a tak se to nechá do rána. Ráno se do toho kvásku nalejou asi 4 žejdlíky vařící vody, aby kvásek nebyl kyselej. Pak se to znova kopistěj mísí a přitočí se mouky, až je těsto takové, když se na něj plácne rukou, že je tuhé. Když to je hotovo, znovu se to přikreje a nechá kvasit. Mezi tím se zapálí hranice v peci. Hranice se udělá dycky po pečení chleba, aby dříví pořádně vyschlo. Dyž hranice už skoro shořela, rozhrabe se řeblemi po celé peci a na předku pece se přihodí pár polen, aby se celá pec dobře vypálila. Pec se zahradí. Pak se válí chlebíček, a nechá se na vošatkách dokysat. Když chleba zkysal, vyhrabe se uhlí z pece do kouta napřed, pometlem ze slámy, (které se musí polejt vodou, aby nechytlo), se pec vymete. Na to se nosí chlebíček ve vošatkách ze seknice k peci, hodí se na lopatu, vomyje, ovlaží vodou a sází do pece. Při tom se svítilo loučí, kerá se dala na hromádku uhlí v koutku. Dyž je už pec skoro plná, vyhrabe se uhlí i z kouta před