nemůže postačet. Konečně sme se domlovile a vepachtoval sem to.

Ale dloho sme tam nebele, meslim ale rok. Naše (manželka) se jakse nepohodla s tó hospodeňó domáci skrz drůbež, von se také do teho vložel pré: »Vy, sprostý Hanáku!« Já mo na to povídám: »Deť já nemosim bet meze Slovákama a půdo zas teda me'ze te Hanák e.« Dostale sme «se na hospodo do Dětkovic (u Prostějova).

Povětrňák na Horce u Obrozimi (Morava) před zbořením roku 1922. Kreslil Jan Zbořil.

Na Horce béval nejaké Velímek, lehké a toze darebné člověk. Vepučel si vod Štvrtníku (Zaioralů z Lešan č. 15) 400 ren-skéoh a vod našech (Františka Motala č. 12 z Lešan) 300 ren-skéch a voplatit jich nemuhl. Ta Horka se měla v jezekoci (exekuci) prodat. Já sem akorát přejel do města ('Prostějova). Potká mě tam Jan Mečoch a povidá: »Te, slešiš, nač se bodeš po těch pachtech pořád' táhat. Horka je naprodé, nalívat tam můžeš také.« (Zařídit si hostinec.) Ale jož to měd Štvrtnik. Tatíček to kópile vod teho Štvrtnika a já sem to chtěl. Měl sem dostat