Podobně popisuje prapor, fángli i její třapec (fedro) Fraut. Bartoš na moravských hodech: Prapor je turecký červený šátek, na nějž stárka přišila šátek bílý, pěkně vyšívaný a bohatě okrášlený pestrými stuhami. Nyní připevňuje každá (stárka) svůj prapor k »fangli«, tyčce malovaným papírem polepené, 4 dm dlouhé, na jejímž jednom konci připevněno jest »fedro«, t. j. třapec brslenových vláken, asi VA m dlouhých, tím způsobem zhotovených, že tyčka brslenová na vrchu rozřezaná jest v jemňounké hobliny. »Fangla« navleče se v obrubu tureckého

Stárky a stárkové s prapory (fedry) o hodech moravských. Foto: Karel Dvořák.

šátku. Pravý horní cíp praporu stárek má za límec nohavic (na boku) připjatý, levou rukou drží podchmatem fánglu, takže má prapor před sebou jako zástěru. (Viz obrázek Dvořákův). Fangle i fedra opatřuje třetí stárek. (Lid a národ, II. 1895, str. 75. Písně a tance májové viz po stránce hudební, s notovými ukázkami, Bartoš, Písně moravské II., ě. 724, 725, 734, 739, 747, 758, 759, č. 866 až 874. Srv. Bartoš, Moravský lid, str. 65).

Další podrobnosti o praporu a fedrti podal Dr. Jan Herben ' (Zlatá Prahaj 1885S str. 683). Uvádí, že všude již neznají starobylého fedra. Vzpomíná také, že v Kobylími proslul kdosi tím, jak uměl roztřepiti pracnou robotou brslenová vlákna na jemný střapec (srv. Herben, Moravské obrázky, Ottova laciná knihovna národní, č. 91, v Praze, 1890, str. 174): Každý stárek kromě toho