Jak třídila ženské kroje české Em. Fryšová.

Často jsme hovořili se slě. Emilií Fryšovou, ředitelkou škol v Soběslavi, o tříděníkrojů lidových českých. Zasloužilá sbě-ratelka lidových krojů, výborná znalkyně zejména blatského národopisu, vydavatelia ornamentu jihočeského1, autorka vzorných monografií o Blatech, dárkyně blatské skupiny v národopisném oddělení Národního musea> měla rozhled a odborné vědomosti theoretické i technické o krojích českých, jejích střihu, úpravě a výzdobě. Prosil jsem, aby vedle přednášek, výstavek sestavila mi článek do Č. Lidu stručný, přehledný, jak se kroje lidové v Čechách shodují i liší, na kolik skupin by rozdělila dnešní zbytky lidových krojů českých. Shodovali jsme se v častých hovorech a dopisech v názoru, že české lidové kroje, někdy prosté i málo malebné, staly se neprávem Popelkou proti honosným, pestrým, ale ovšem také nákladným krojům moravským a slovenským. Měl český lid v Čechách také svoje rázovité zvláštnosti, jejichž třídění znázornila Em. Fryšová v Písku v červenci r. 1918 a pak opakovala i jinde na svých zajímavých přednáškách. ; i : *]

Každý má právo hledati v Českém Lidu poučení o krojích lidu českého v Čechách. Proto, myslím^ přijdu vhod, kdy otiskuji po roztřídění národopisných oblastí od Renaty Tyršové (v Českém Lidu I. ročník), s názorným obrázkem třídění Em. Fryšové. Třídění toto i správné popisy jednotlivých těchto krojů bude a může míti také význam praktický, kdy v zoufalství někdy se vracím z národopisných a jiných slavností, jaká někdy straka-makatina, fantastické obleky »provazolezkyň« pošité pentlemi, bůstkami a cętkami atd. se vydává za kroje blatské, plzeňské, chodské atd. Proto, myslím, bude tato zpráva o třídění E. Fryšové vodítkem a rádcem pro rozeznání a charakteristiku lidových krojů v Čechách.

íNa obrázku stojí první nalevo Chodka a pak jdou za sebou skupiny podle popisu. Číslice značí postavy v každé skupině.

Kroj chodský. Sukně nos'í Chodky nejčastěji červené, vlněné (flanelové), černě proužkované. Podél dolejšího kraje přišita jest široká květovaná stuha. Zástěra bývá tmavé barvy, hedvábná neb vlněná. Krátká šněrovačka pošitá jest hedvábím a penízky, aby se leskla. Na krku květovaný, hedvábný šátek a na hlavě černý šátek, na babku uvázaný tak, aby vzadu visel dlouhý cíp. Příznačné jsou velmi široké nadmuté rukávce.