sledních letech silně se vzmáhá. Ačkoli naši lyžaři nedocilují takových výkonů, jaké znamenají krajané Nansenovi, přece je již u nás dosti zkušených sportovníků, kteří zejména ve vytrvalém běhu n.a lyžích pěkné výkony podávají. Jako každoročně, tak i letos pořádati budou spojené české spolky lyžařské veliké závody v Jilemnici, ke kterým se již velké přípravy činí a kterých se i cizinci zúčastní...« Zasluhuje zmínky, že lyžařský sport zahájen byl v Norsku r. 1860 a rychle se rozšířil po celém poloostrově skandinávském. Záhy ujal se ve Švýcarsku. První »Moskevský klub lyžnikov« byl založen r. 1895. Od r. 1886 ruské vojsko bylo opatřeno četami »lyžniků« (lyžařů) a později také ve vojsku německém, švýcarském, italském a rakouském byly-zřizovány lyžařské oddíly...

Lyžařství vyspělo u nás v oblíbený sport zimní a hlavně vánoční; Jistě i letos přiláká pěstitele lyžaře ku vábivým výletům do čarokrásne horské přírody. ¦—

Doufám, že dnešní lyžaře budou zajímati obrázky starodávných lyží na Rusi a u Seveřanů. Zikmund Herberstein ve známé knize Moscoviteř Wunderbare Historien, Basel, 1567, na str. 173 podává vyobrazení jízdy po sněhu tt Seveřanů (Figur von der Mittnächtischen Volkeren Schlittenfarung), kdež vedle jízdy na saních ujíždějí dva lyžaři.

Olaf Magnussen, arcibiskup v Upsale, sepsal objemné dílo o historii, mravech, obyčejích, pověrách, obřadech Seveřanů a tam často popisuje, jak z praktické potřeby používají všude lyží (Historia Olai Magni Gothi, archiepiscopi upsaliensis, de gen-tium Septentrionalium variis conditionibus-statibusve et de mo rum, ritirum, sLiperetitibnum... vietusque mirabili diversitate). Vybírám obrázky z vydání v Basileji, 1567 a ze zkrácených vydání téže skladby (Antverpy, 1562; v Amsterodamu, 1563; Ley-den 1652, titulní list). Kniha byla často vydávána.

Podávám výběr názorných obrázků, jak Seveřané jezdili na lyžích. Připojuji původní popis arcibiskupa Olafa Magnussona, co lyže jsou a jak jich používali. Zajímavě upozorňuje, že podle velikosti, tělesných rozměrů určovali délku lyží, z nichž jedna byla podle moudré zkušenosti při jízdě o stopu delší. Tedy: když muž nebo žena měli výšku osm stop, jedna lyže byla dlouhá stejně, osm stop, a druhá měla devět stop. Lišily se tehdejší lyže od nynějších také tím^ že Seveřané upevnili na lyži zespoda pruhy jemňoučké kůže s hustou, vysokou srstí z mladých sobů (»telátek«). Jednak je lyže hlaďounká pro sklouzání, jednak stoupají-li vzhůru po sněhových pláních, nemohou tak snadno upadnouti smykem, protože vysoká srsť klouzáním se ježí, za-