menává z dokladů staročeských: Lýžka, lyzka, mužský rod, kdo se usmívá (?), srv. lyziti se, lýžiti se. Slovnikári ostatní zmiňují se o názvu lyžka, lyžky (srv. Ant. Marek) ve smyslu lžíce (lyžice, lyžka). Doklady sebral Kott ve Slovníku VI. 909: Lyžka, lžíce, moravsky, slovensky; lyžník, koš na lžíce, lžičník. Slovník VIL 1319 opakuje lyžka (lžíce), lyžičník, lyžník. Slovník (Příspěvky I.), 195: lyžník na lžíce, slezsky. Druhý příspěvek, str. 145: lyžník, lyžešník, koš na ležky (lžíce, vidličky, nože, vařečky a pod.).

Rusové na 1yžích. (Herberstein Moscoviter Historien, 1567.)

Teprve r. 1906 zařadil Kott do Třetího příspěvku k Slovníku str. 168: Lyžař, kdo běhá na lyžích; lyžařský sport, bruslařský; lyže, běh na lyžích, vedle: lyžka, lžíce.

Kott dovolává se novinářských dokladů českých, kdy se začalo u nás užívati názvu lyže v nynějším slova smyslu. Na př. Národních Listů 1903, č. 175, str. 13. Dočítáme se tu, že švédský podplukovník V. Balek přednášel v Hotelu Central za účastenství hlavně Sokolstva »O tělesné výchově ve Švédsku a seveřanských sportech«. Slovem i obrazem znázornil minulost i přítomnost sportu lyžařského u Seveřanů.

Podle cizích vzorů sdružovali se pěstitelé lyžařství také ve spolky lyžařské. Srv. Národní Listy 1904 Č..17. str. 13: »Sportem všech sportů« nazval Nansen jízdu na lyžích, která i u nás v po-