stitele. Upevnili si pod nohy nástroje a tryskem se proháněli po ledové hladině, že by svižností a rychlostí koně předhonili. Šašek tvrdí, že jakživ toho neviděl a nikdy o tom neslyšel. Podivno však, že již Hozius zná pro ten »nástroj« domácí název staročeský »kosle«. Viz poznámku 2. na str. 110.

Jak zdomácněl název a patrně i věc příslušná u Cechů, svědčí Komenský, jenž několikráte používá slova »kosle« k označení dnešních bruslí. Dobrovský a Jungmann ve Slovnících uvozují pro brusle názvy: kluštka, kluštky (kluzký, klouzati), kůsle, kraple, želízka, pod obuv uvazovaná, ke »klouzání po ledě (Schlitt-

Seveřané z osad, sněhem zapadlých, vezou na lyžích děti ke křtu.

schuh, Eisschuh). Junsrmann přirovnává název staročeský kosle, kňsle ku polskému slovu kosle. Popisuje, že je to nástroj k uvá zání k nohám a k běhání neb sklouzání se po ledě nebo po sněhu, kraple (Schlittschuhe, im Schnee oder am Eise zu gehen oder zu gleiten). Připojen doklad z Kroniky Moskevské: Na koslech velmi hladce po sněhu běží.

Jako při tvoření jiných nových slov naši buditelé i zakladatelé názvosloví vědeckého řídili se slovanskými, nejčastěji ruskými a polskými názvy, tak i při pojmenování podloužného dřevěného nástroje pod nohy, rozlišujíce krátké kosle kostěné nebo dřevěné^ želízkem opatřené, vypůjčili se název z ruského. Antonín Marek zná brusle, ale hned vedle přidává »lyžky«. Patrně podle ruského, když dnes Eusové nazývají ski »lyži«. Poláci vedle cizího ski jmenují je »łyżwy«.

Staří Čechové znali názvy podobné, přirozeně v češtině vzniklé, ale ovšem se smyslem docela různým. Jen pro bezděčnou shodu připomínám, že Gebauer ve Slovníku staročeském zazna-