leriter per nivem iter conficiunt«. Výklad další staročeský, že to jsou deštičky jakési obdloužní na způsob podešvů, není v latinském přívodním spisu. Z toho všeho by vysvítalo, že staročeský název pro dnešní »lyže« (název, uměle upravený podle ruského slova, teprve v první polovici století 19.) zněl po staročesku — kosle!

Český exulant Adam Klement Plzeňský (z Oujezda u Plzně, Oujezdecký) uchýlil se, byv vypuzen z vlasti, do Altenburka r. 1622. Za vojskem saským roku 1631 přišel do Prahy a ujal se bývalé svojí fary u sv. Václava nad Zderazem. Po roce prchal zase do pohostinného Altenburka (viz o něm, literaturu zevrubně

Vánoční závody lyžařské s jezdci na koních.

Zíbrt, Bibliografie České Historie IV. č. 3046, 9230). Jeho domnělá skladba na základě Guagniniho (?) obsahuje popis života, obyčejů, pověr a obřachi ruských (moskevských). Kromě jiného zmiňuje se prý stručně o rychlé jízdě Seveřanů a Rusů na lyžích (podle Heribersteina a Guagniniho). Byl by to tedy druhý doklad, že Čechové seznámili se s lyžemi u souvěkých národů seversl^ch a ruských ve stol. 16. a 17. Ve vydání r. 1841, bohužel, nenalezl jsem zmínky o lyžích, často uváděné v dějinách lyžařství ze spisku Adama Klementa. Proto jen takto uvádím pro* úplnost domnělý doklad z kroniky Adama Klementa, ponechávaije si podrobnosti až do studie o tamto popisu, jehož autorství je posud záhadou. Hozius pojmenoval lyže po staročeskú názvem, kterým staří Čechové jmenovali primitivní, kostěné (nynější) »brusle«, totiž kosle. Jak známo, divili se Čechové v Brusselu, jak popisuje Šašek z Mezihoří, vidouce ve století 15. ježdění po ledě. Provázeje pana Lva z Rožmitálu na cestách západní Evropou, vypsal Sasek, jak se v Brusselu Čechové dívali na služebníky svého ho-