jich neuhoní, neb koni na překážku jest v běhu tvrdost a drs-natost sněhu, vrchové a jiné podobné těm věci. Kteří pak na nártech se vozí, přes vrehy, pařezy i jámy snadně přejíždějí a tím způsobem všelijakou zvěř chytávají a šípy postřehají....«

Str. 81 až 82: »O krajině Loppia řečené... Všichni pak výborní streľei jlsou; nebo když nějaké znamenité a obzvláštní zvíře v lovu jim se natrefí, tehdy, aoy kůži neuškodili, střílejíce k nosu a k očím, je zabíjejí. Zimního pak času po sněhu na nártích aneb lopatkách se vozíce, zvěř loví a stíhají, dohoníce se, šípy je prostřelují...«

Str. 86: »Národ Cer'emissi... Řemeslo a práce jejich všecka

Lyžařova nehoda při, závodech.

záleží v myslivosti, v lovení a postřelování šipkami zvěři, jejichž masem se krmí a koží odívají a těmi knížeti Moskevskému tribut (daň, poplatek) platí a užívají k tomu nártů, o nichž jsme již napřed něco oznámiH při vypisování země Permské. A těch všichni téměř půlnoční národové obecně užívají, i Moskvané a Rusové.«

Uvedené staročeské kosle, jež se shodují s polskýmnástrojem téhož jména a se slovem moravským »kůsle«, vzniklým hlásko vou změnou z téhož slova, prozrazují, že překladatel Cech znal nástroj, jímž možno po ledu a sněhu choditi, běhati a jehož názvu v latinském textu nemohl nalézti, než ve vlastní zkušenosti a pa měti z českých krajin. Nejlépe tonru nasvědčuje, že se neřídil otrocky originálem, překládaje latinské »in nartis« po česku »na kosech« a teprve potom zmiňuje se o názvu ruském »nárty«. že pochází od ňártů. Přidává latinský originál: »Pedites autem in Nartis (quemadmodum in plurimis Russiae locis mos est) ce-