blednutí a vytištění příteli Mistrovi Danielu Adamovi z Veleslavína, známemu tiskaři a spisovateli. Veleslavín rád vyplnil jeho přání. Tisk se opozdil. Matouš Hozras asi roku 1588 zemřel, takže se »z vydání na světlo těšiti a práce své užitku účasten býti nemohl«. (Jireček, Rukověť literatury české I, 257). Srv. J. Vávra v díle »Vysoké Mýto« od Hermenegilda Jirečka (zevrubný životopis).

O knize pojednal jsem obšírně v Jelínkově »Slovanském Sborníku« VI, 1887, str. 274 a d. Tam podávám rozbor Hoziovy knihy a zjišťuji poměr českého překladu k latinskému originálu. Kniha má název: »Krcnyka Mozkovská. Vypsání předních zemí,

Seveřan s manželkou loví na lyžích.

krajin, národův, knížetsíví, měst, zámkův, řek a jezer, Velikému knížeti Mozkevskému poddaných. O mravích, obyčejích, zvyklostech a náboženství národu Mozkevského...« To' vše z jazyka latinského v český přeloženo1 od Matouše Bozia z Vysokého Mejta, Léta Páně 1590. Vytištěno v Starém Městě Pražském u Mistra Daniele Adama z Veleslavína, Léta Páně 1589.« Zprávy o lyžích jsou uvedeny na těchto stranách doslovně:

Str. 65 až 66: »Krajina Permia. Permia veliká a široká kra jiná, jest vzdálí od Moskvy 250 mil... V zimě na saních po sněhu se vozívají, zapřáhnouce psy neb bílé jeleny, kterýchž k tomu místo hovad jiných užívají: Pěší pak na koslech, jakž na mnoha místech po Ruské zemi ten obyčej jest, velmi hladce p>o sněhu bšží a říkají jim nárty od ná.rtů. Jsou to deštičky jakési ob-dloužní na způsob podešvu, tří neb čtyř loktův zdélí, kteréžto na nohy obujíce a postrkujíce ss bidlem, na. konci špičatě železem okovaným, velmi prudce se ženou, že žádný kůň i nejhbitější