táhnou-li po sněhu; neboť by se bez nich probořili ve sněhu až po břicho. To že je zásada, první vyslovená, o umělé chůzi po sněhu.

Dějepisci lyžařského sportu zacházejí pro svědectví o stáří lyží, chůze a jízdy po sněhu, do dob předhistorických, objasňujíce nálezy kostí, hnátů broušených, hlazených za nástroje k nohám pro běh po sněhu, ledu.

Prokopios zmiňuje se, jak seveřané, Laponci, Skandinávci od let nejstarších umějí rychle běhati po sněhu. Jsou doklady z Islandu, ze Švédska, z Finska. Mongolové a kmenové severozápadní Asie od nepamětných dob »lítají« po sněhu na lyžích. Moderní doba vlivem sportu a vojenských lyžařů zdokonalila

Seveřané bojovníci na lyžích.

a zjednodušila úpravu lyží, při čemž mnoho se přiučili evropští lyžaři od prastarého lyžařství v hornatých, sněžných krajinách (srv. dále o lyžích kanadských) severoamerických a jihoamerických.

Název tohoto nástroje? Ski, slovo původem dánské, zdomácnělo v Evropě u seveřanů a jejich vlivem rozšířilo- se po Francii, v Anglii, v Italii. Již v 15. století má Norsko ve vojsku zvláštní oddíl, vycvičený v jízdě na ski (lyžích). Vedle lyží, jak známo jejich podobu, osvědčily se tak zvané lyže kanadské (rámec rozličných podob, propletený řemínky, provázky lýčenými i lněnými, přivázanými k nohám jako lyže).

Čechové dočetli se o nynějších lyžích v knize, vydané od Matouše Hozia r. 1590. Hozius z Vysokého Mýta, bakalář, učiteloval v Kolíně, oženil se tam a usadil. »Maie z požehnání Božího z strany věcí časných slušné zásobení,« čili po našemu, jsa zá-možný měšťan, ze záliby překládal kroniku Moskevskou Alexandra Guag-nina, Vlacha z Verony, kterýž za Štěpána Batora hejtmani! nad pěším lidem na Vitebsku, Překlad poslal ku ,píe-