zem, za lež jsou jí dávaly umouněné vidlice. Zajíc popad motyku, chtěl na psa střelit, svlekl se sebe kabát, když chtěl namířit. Když to pes uslyšel, pozadu na něj přišel, utrh jemu ocas, tak, že omámený zajíc k nám nepřiběhl víc. — Co se to svítí v Betlémě? co to nového, ať zvíme: že se tam narodil Kristus pán. Ty, bratře, vem dudy, pudem tam, ty Kubo, vem troubu, tu stádní, napni svou hubu, trub na ni. Do Betléma poběhnem, dar Ježíškovi ponesem, dán.e mu jehňátko pěkné strakaté. Budeme my ho líbati. — Ejhle, co to v Betlémě? je tam něco, zdá se mně: kývá na mě krásná panna, vemu nohy na ramena, křiknu Lnkši: hop, hop, hop! ať je tady hned Prokop. Zlostí bych se rozpuk, kde je Ferda, malý kluk, aby pás to stádo velký? snad tam někde chytá, lelky! Pojďme, nechme stádo stát, snad on bude někde spát. Ale to je velký div, neviděl jsem ho jakživ, aby v tom Betlémském chlévě andělé zpívali míle, jako zpívají dneska — má dítě Panna hezká. Co pak ty mu, bratře dáš? vidím, že sám nic nemáš! »Já mu dám nejlepší jehně; k tomu Lukeš matku pohne, by jemu Magdalena přinesla jabka, vína, k tomu přidám Jehnici, budou broukat řezníci. Oni ji se mnou smluvili, však ale nezaplatili, a já na to nedbám nic, má jich táta v stádě víc.« »Kterou housku dostat mám, tu mu také chutě dám, řeknu: přijmi, můj Ježíšku, v tom roztrhaném kožíšku, od chudého pastýře spravedlivého v víře!« Pa, děťátko, krásné, pa! Lukši, šťouchni Prokopa, aby dělal Pánu předci, ňákou panskou reverenci. Bojíš se Prokopa snad, abys, ťulpo, neupad'1 Tobě se poroučíme, s tebou se nelou-číme. Ježíšku do tvé milosti, přijmi nás sobě za hosti: do ovčince věčného, do stánku nebeského. — Na koledu jsem v k vám přišel, povede vám, co jsem slyšel: že Pán Ježíš v Betlémě leží v chlévku na seně; Marie ho porodila, do jesliček ho vložila.

Koleda z Milevska. Dej »mu« štěstí tomu domu, my zpíváme, víme komu, malému děťátku, Kristu pacholátku narozenému. On rozdává »chlem«, žemličky, jabka, hrušky i oříšky. Za naše zpívání a koledování, dej vám pámbu požehnání.

Poznámka: »mu:< místo: Bůh. Jiný zpíval: Dej bu štěstí! Chlem místo: chléb. Místo »žemličky: řetkvičky, štědrovničky.

Koleda z Tábora. V tomto Božím domě anděle zpívají a Panenky Marii dítě kolébají: »Hajej, nynej!« by spalo celou noc. Pudem podlém, pudem pode dvorem. Nájdem tam hospodáře, on sedí za stolem: Pane hospodáři, vydaj nám tu jejich pani, by nám da^ své štědré koledy. Dala pani, dala tři jabka, tři věnce, kery sou vyrostlý curona (února) měsíce. Dávaj, páni, dávaj i, by vždycky dávaly, aby(s) svým manželem v nebi pře-