všeho světa vykupitel, vy ho libým zpěvem na svět vítejte! Honzo, vem housličky, kajdy, Jiříčku, Antoníčku, cimbál, Matěj ba-sičku, Kuba bude bubnovati, Karel na troubu troubiti, hrajte Ježíškovi, svitá, bude den. Matěj, s basou upaď, krk jí urazil, Toníčka s cimbálem na zem porazil: tu jsou se do sebe dali, za vlasy se spolu rvali, až jsou cimbál, basu všecko olámali. Děvčátka se sešly, polehoučku šly, houslaře s cimbálem v zármutku našly: tu jsou se jim vysmívaly, až smíchem na zem padaly. — Koleda, koleda dědku! vem na bábu štětku, vytřepej jí záda, ona bude ráda. — Koleda, koleda z okna ven, dej vám Pán Bůh dobrý den. Panímáma zabila slepičku, nebylo v ní pupíčku, pantáta se rozlobil, dal panímámě šňupičku. -^ Šel jsem na koledu, tu z rána k tomu, kuchařka mě hnala vidlicema z domu. Začnu dnes veselou koledu zpívat, obzvláště kuchařkám budu povídat: jaké jsou chraplavé, břisklavé, šiplavé, chci vypravovat. Před domem upadla, hubu si roztloukla a jak se rozběhla, přes kámen upadla, vesel jsem tomu.Viz.al se tu nějaký pes, 8í to byl, nevím, popadl ji za sukni, to byl tanec smutný, až vám to povím: hodil s ní do louže, zamazal ji všecku; kuchařka volala, na děvečku. Děvečka běžela, přes kámen upadla, hup na kuchařku. Tak jsou se obě v té louži zmazaly, že si své šaty čtyry dni praly. Kady jsou chodily, překrásně voněly, až lidé plivali. Než nah ora přišly, kapoun jim útek zrovna z ohniště, a to byl zármutek. Husa se spálila, pečeně zaběhla, to byl užitek. Prasátko na rožni otvíralo hubu žízní a ocásek zdvihalo, snad bylo pyšný. Jest-li mně, panímámo, koledy nedáte, co já vám udělám, to uhlídáte: Hrnce i rendlíky, malé i velké neuhlídáte. Já vám je vyvedu za ouška z domu, misky poběhnou k tomu — chlapci i panenky na ten div velký — vesel se tomu. — Na slepice vám pošleme z lesa lišku, ta vám nadělá mnoho děr v kožíšku, to budete míti k zisku. Kdyby ste nás byli zpívat nechali, pán by nám byl groš dial, kapoun by vám ostal, jste tím vinny samy. — Nastala nám koleda, budeme ji zpívati, co jsem dostal v hospodě, musím vypravovati: piva naplněný čbán, a ku pivu housky skyvu, zaplať vám to nebes Pán! — Nastal nám den veselý, něco budu zpívat, co se stalo v kuchyni, vám budu povídat: jak kuchařka odešla, brzy s hrncem omáčka, počaly se vadit, tak, že toho pohrabáč nemoh' spokojit jinač, do sebe se daly. Kutchán se ptal omáčky: kdo byl půtka té rvačky, že by mu ukázal ka-rabáčem přes záda, aby se bály. Starý hrnce v policích příklad sobě braly. Kutchán popadl jelito/^mrštil jím pečeni, bylo tuze kroupami nabito až buchlo v kuchyni; pečeně se otočí dolů na pekáč skočí, že jí mrštil jelitem jako největším pytlem. Kaše se ptala v peci, že jest jako medencí, že jest ona nebyla mezi těmi hrnci. Omouněné vidlice popadly kaši s pece, vykydly ji na