Mm a při tom je zveme na posvícení. Vloni, když k nám přišli přátelé z Petrovic, strýc z Dalkovic a teta ze Lhoty, já jsem nevěděla, co dělám, kam skočím a vylila jsem mamince namočený šafrán, co měla v hrnku přichystaný k obarvení polívky. Dostala sem za. to nepočítaných štulců do z>ad. Ale večer u muziky, to vám byla švanda! Muzikant, Karel Kholů, víte ten, co má hu.bu pořád otevřenou, také u nás v hospodě hrál na housle. Přeskočila sem Ł němu ze zadu, když hráli, a strčila sem mu kus dřeva do huby. Nežli se kdo nadál, byla jsem ze dveří. Později, když se v šen-kovně nejkrásněji tančilo a všecko v rejdováku otáčelo, zhasla jsem světlo. To vám byl o hned křiku a rámusu, až jediná hrůza,. Mezitím měla. jsem již připravenou kudlu grošovku a šťouchala, jsem po tmě do lidí, kam mi napadlo. Nežli zase rozsvítili, byla jsem v prachu a, žádný nevěděl, kdo to proveď. Druhý den byli jsme ještě v dolejší hospodě na pěkné hodince: tatínek byl napilý, na všecko láteřil a tloukl pěstí na stůl, až to řinčelo. Josef se chtěl mermo s Tondou ševcovým prát. Sotva jsme je roztrhli. K večeru odcházeli nám přátelé domů. Vyprovodili jsme je na zahradu a strýc z Dalkovic při loučení nás všecky rozplakal. Kdybyste to slyšela, Boženko, ten vám mluví jako velebný pán na kazatelně.

Frantina dobře prospívala v učení ručních prací. Boženka by ji byla ráda též naučila čísti, ale k tomu neměla žádnou chuť a trpělivost. Za to všecko pochytila, co shlédla ve škola, v úklidu. Matka její říkala, jak zametá v každém koutě, když přijde v sobotu domů a drhne stůl a všecky lavice.

Najednou přestala Frantina choditi do šití do štkoly. Zemřel jí bratránek a pozvali ji aa družičku. Jak bylo na venko've zvykem, po pohřbu děvčete neb mládence vesele se tancovalo- Tak se také stalo, když byla Frantina za družičku. Tančila, uhřála se, napila a byla to její smrt. V několika nedělích zemřela. Jednou, když jí bylo již zle, bylo to před Štědrým večerem, s namáháním došla ještě do Kácova do kositela, a mluvila, vlastně již jen šeptala s Boženkou. Za několik dní ubohá Frantina zemřela, a oplakala ji Božemka ze školy, která k tomu podivínském li děvčeti upřímně přilnula. Tak náhle dokončila na vánoce život veselá naše Frantina.

Koledy z Táborska. — Hopsá pacholátko, vzhůru vstávejte; malinká děvčátka, k jeslím chvátejte: narodil se nám Spasitel,