jako jsou ještě někdo na venkově staré primitivní uzávěry stodol. Jak byla tato důmyslná hříčka provedena, zůstalo mi dlouho hádankou. Na Jesličkové výstavě vystavovala současně cd. A. Šoltová ze Škudel u Přelouče, menší podobnou láhev s vánočním obrázkem, v níž byl znázorněn dvojitý miniaturní mo-iák na předení příze, na němž bylo navito bílé a černé klubko nití. Od majitelky dozvěděl jsem se, že takové a podobné řezby robil místní tesařský dělník, který zručně uměl pomocí březových proutků jednotlivé skupiny řezeb v láhvích skládati a a láhvím těm pak ještě rychleji opatřovati »nedobytné« zátky, zevnitř jakoby zaklínované. Již jako učeň, chodě mistrovi a dělníkům pro kořalku, jako milovník taškařic, podobnými uzávěry na cestě z hospody láJiev uzavřel. Otevříti nebylo možno potom láhev vůbec, a žíznivci musili uraziti vždy hrdlo, aby se k obsahu dostali. Ježto sám jsem nikdy provedení uzávěru neviděl, není mi možno jej popsati; napomáhá však velmi ke klamu, jakoby láhev byla uzavírána zevnitř. Snadi někdo z čtenářů »Č. L.« bude moci dáti podrobnější zprávy o těchto lidových zajímavých pracích v láhvích.

Nejlepší znatel a miláček lidu chodského mrtev! Ještě nedávno přihlásil se jako spolupracovník Českého Lidu od začátku, od prvního ročníku, s pěkným článkem do jubilejního ročníku, 25. Ocenili povolanější jeho činnost záslužnou na poli české bel-letrie, kde se zálibou vybíral si látku z rodného Chodska a těžil při tom s úspěchem a působivostí, ze znalosti lidového života, chodského kroje, písní, hudby, slavností, obyčejů, právních názorů, pověr, zejména proplétaje hovory lahodou pravé řeči, ne-vyumělkované bulačiny chodské. Eedaktor Č. L. vzpomíná se slzami v očích a se steskem, v srdci na dobrého, upřímného přítele, na pracovníka klidného, spolehlivého. Věrně podle lidového chodského podání zachycoval pomalu již vybledlý obraz chodského života, ať psal národopisné články, nebo oděl svoje vědomosti rouchem povídkářským. Vždy (opakuji) věrně, bez romantických výmyslů, přebarvených i přesládlých selanek vybájených a okatých, priihledných tendencí. Kolikráte jsme v poslední době hovořili o žádoucí pravdivosti líčení národopisného i o nezbytné pravdivosti povídek, románů, národopisně zbarvených. Usmíval se vždy útrpně, když jsem mu žaloval, nač všecko dnes poctiví, rázovití Chodové jsou násilně za vlasy přitahováni, aby smyšlen-