karni, často uboze ubohými, hověli záměrům a Tendencím, o kterých nic neví ani skutečné lidové ústní chodské podání, natož historie vědecká, opravdová, prameny doložená. Vzpomínám toho dnes tím spíše, že první Baarovy práce národopisné, psané se zájmem a na základě studií svědomitých, soustavných na celém Chodsku, nebyly vhod všude, ba ozval se proti nim i odpor a nesouhlas. Zbytečně! Baar dokázal svým pérem, jaký znalec lidu chodského v něm vyrůstal a vy vrcholil. hlavně v posledních letech, kdy zdánlivý suchopár národopisných udajův oživil šťastně a roztomile v dojímavé výjevy ze života chodského.

Český Lid jest povinen věnovati J. Š. Baarovi vzpomínku vděčnou! Kedaktorovi Č. Lidu bylo dopřáno, že se seznámil s nadšeným, mladistvým studentem z Klenci u strýce faráře Josefa Baara na faře v Putimi, v působišti populárního sedláka Jana Cimbury. Studoval jsem v Písku a v páté třídě »hlavní« školy měli jsme za katechetu strýce Jindřichova, Baara, který se pak stal farářem v Putimi. Já ho chodil navštěvovati již jako akademik a jednou představil mi synovce, studenta Baara.

Neuplynulo mnoho času. Přihlásil se Jindřich za přispěvatele C. Lidu tímto dopisem dne 28. listopadu 1891: »Když přečetl jsem slova na 3. straně 1. čísla Českého Lidu (Sborník náš neodmítne nikoho z řady přispěvatelů, jen když s vážnou prací a poctivou, slibnou snahou přihlásí .... zveme srdečně všechny bez rozdílu), osměluji se i já nabídnouti Vám do 3. čísla Č. L. přiloženou práci« (t. j. chodské písničky »Do kolečka«, jež jsem pak v Č. L. otiskoval). Jsem diakon v kníž. are. semináři a jako taký mám po ruce pomůcek ovšem málo a sháněti je, nedovoluje mi řád domu. Eady odborné ovšem také postrádáni, proto odpusťte mi, že odvážím se několika otázkami Vás obtěžovat .... Co se týče dialektu, píši tak, jak zpívají (na př. srče, ač prof. Gebauer radí »srdce«). Vůbec nerozumím těm pokynům náležitě, jež pan prof. Gebauer v »Návodu pro sběratele« dává. Píši tak správně, či ne? a kde bych se mohl o tom poučiti . . .«

Přilnuli jsme k sobě, měli jsme se rádi. Chodíval ke mně (na Slupi 14) každý týden a nosil ukázky ze svých národopisných potulek. V bývalé »spolkové« (dnes universitní botanické) zahradě prožili jsme spolu pěkné chvíle v hovorech o programu sběratelském, o zpracování látky národopisné. Já Baara zasvěcoval do nejnovější literatury odborné. Vzpomínám, jak na vel-konoční hody nosíval mi pod pláštěm palmy, jež jako seminarista držel v rukou při obřadech církevních na květnou neděli a na vzkříšení . . .

Kaplan z Přimdy Baar dne 21. ledna 1893 srdečně děkuje za všecky pokyny a návody o sbírání lidového podání i za oďpo-