vědi na řadu otázek o vědecké stránce národopisného studia a dodává: K váženým jmeninám Vašim hledám slova, jimiž bych vyjádřil nejuctivější blahopřání svoje. Ozvala se maně žádost Staročechů, s nimiž tedy volám, že pro Vás opravdu »nic nežádáme, jenom to samé, aby Vás Pán Bůh miloval, miloval!«

V Přimdě moc se mu stýskalo! Hořekoval a bědoval, hledaje v práci národopisné zapomenutí, na př. dne 26. října 1892: »Po zralé úvaze, spoléhaje na Váš dopis ze dne 9. 6. 1892 (na slova totiž: »vzájemné styky naše, třeba Vás osud kamkoli zanese, nebudou pretrhaný«) a dále na laskavost Vaši v pravdě bez-meznou, s jakou Jste mé maličkosti vždy vyšel vstříc, zasedám

dnes k tomuto listu.....Jak tedy vlastně pracovati mám!

Máni slušný materiál národopisný po ruce, jmenovitě asi 500 písní, bez melodií, však ale za to nových, nikde neoti-štěných. Pokračovati ve sbírání látky v Němcích nelze a naděje malá kyne, že bych kdy na delší dobu do milého Chodska se do-etal. I jinak žiji v poměrech (jak snad chápete), jež nedovolují mi v stálé evidenci míti celou současnou literární produkci českou. Mohlo by se tedy snadno státi, že vyjde článek, dílo, třeba zrovna v Chodsku, aniž bych o tom věděl. Zkrátka nejvyšší čas je materiálu toho se zbavit, jmenovitě těch písní. Ala jak? Až dosud domníval jsem se, že stačí prosté otiskování nově nasbírané, správnéO) látky . . . Leč »studií« opravdových na základě toho materiálu psáti nemohu, ježto mi k tomu jednoduše schází předběžné nutné vzdělání, a »tak zvaných« studií zase psáti nechci. Leč látku mnou sebranou mohli by snad upotřebiti jiní . .*. Prosím Vás tedy pěkně, řekněte, mi upřímně, mám-li to všechno hoditi do pece, či jak se toho mám zbaviti. . . Vždyť věřiti nemůžete ani a vypsati ani nemohu, jak se někdy stýská . . .«

Upoutaly jeho bystrou pozornost (mám v jeho dopisech řad« kreseb a fotografií) kříže »baby«, neprávem pojmenované od některých nadšenců »cyrilometodějské«. Oznamuje mi z Přimdy 4. prosince 1892: »Jako dříve malátný a trpce sklamaný, tak po přečtení listu Vašeho cítil jsem se všecek osvěžen. Stěží asi dovedeme si představiti, jak působí takový dopis na člověka, odříz rratého od českého světa, postaveného v suchopáru denního života a vystaveného úšklebkům zásadních našich nepřátel . . . V krajině, kde právě působím, setkávám se s mnohými zajímavostmi. Žiliť zde ještě ve století 17. Češi a Chodové, Velezajíma-„vo jest, sledovati zacházející stopy jejich. Také našel jsem v okolí šest křížů, »bab« (evriHomethodějských), se záhadou hnul Jste ve 2. čísle. Směl bych zasiati pověsti o nich, jako příspěvek do Směsi ?« Vyvedl jsem horlivého přítele z omylu nezaviněného,