„Tříkrálová komedie" v Ledenicích.

Prastará lidová tato hra byla hrána od nepainěti v Ledenicích na Českobudějovicku. Dříve hráli ji každoročně, později

byla od rakouských úřadů zakázána, četnictvem přísně stíhána. Přičiněním místního starosty J. Sládka byla obnovena tato představení aspoň v přestávkách několikaletých. Posledně byla provedena r. 1895. Za dob starých byly všecky úlohy čestné a obsazovány lidmi nejschopnějšími pro tu kterou úlohu, poslední dobou, vybíráni byli herci z vrstev chudších, hráli z,a plat. Celkem 43 »persony« (osoby).

Vřeskné kotle, jásavé trompety, mocné pozouny, vřeštivé mixtuiy, vysoké diskamty, vše v plné síle, dozpěvuje chválu Boha právě narozenému: Narodil se Kristus Pán! Oba čerti i pastýři vyrazí z kobky chrámové e. sotva dozní poslední »veselme se«, již zaléhají až sem zvuky dlouhé trouby pastýřské, závodící s pekelným rámusem obou čertů, kteří před samým vchodem hřbitovním tropí ve sněhu své divy.

Ani široké brány hřbitovní nestačí dnes rozjarené chase ledenické. Však jde také o život. Jeden z pastýřů zmizel ve sněhu a než jej mládež vyprostí ze studené koupele, zmizeli oba čerti. Marné vše volání, marné troubení.

. »Zahání, zahání,« povídá jakoby pro sebe starý Tomáš. »Ach, kde jsou ty časy, když náš tatík. Kašpara hrál!« »A což stará Dvožka, to byla Marie! Ach, to byla jiná komedie, krte ipak dnes,« bručí si bába Řezníků. »A kam pak asi dnes?« Ale než si pomyslí, zalehne nový smích od »Němců« hospody. Oba čerti jsou nalezeni. Dostali se až na střechu a sjíždějí dolů do sněhu, k obveselení chtivého již obecenstva, do Němců hospody jen se valícího.

Vnitř už čeká ostatní personál. V čele šenkovny sedí tu na trůně Herodes. Zlatá dvourohá koruna jeho, bohatě šperky (t. j. zlatými, penězi i koraly) zdobená sedí na červeném turbanu (ovinuta totiž červeným, hedvábným šátkem), černý šat, zlatý límec i zlaté porty u kalhot i kabátu, to vše ukazuje veliké bohatství, velikou pýchu. Po izádech splývá mu dlouhý hedvábný červený šátek, za cíp pod korunou, upevněný. V ruce třímá zlatý