str. 128

Otázky a odpovědi.

Slovácké koledy. (Říd. uč. F. v K.) Výběr pěkný podáva F. Bartoš, Naše děti a Dr. J. Herben, Slovácké děti. Chcete-li melodie, naleznete v Baa-tošovýeh vydáních Moravských národních písní. Knihovna Národního musea ochotně vám zapůjčí do čítárny od 8—1 hod. a od 3—6. Srv. též Zíbrt, Hoj ty Štědrý večere. (Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek 7.), Praha 1910, str. 10 od.: Koledy české, moravské, slezské, kdež podána příslušná literatura.    Red.
Lidové hry vánoční pastýřské a tříkrálové. (Dámský odbor N. J. P. v N.) Literatura naleznete v mém článku: Vánoční divadla staročeská a lidová česká, Č. L:d XXIV. 126, 127. Přehled sbírek cizích, tamtéž, str. 128. Prakticky hodily by se k Vašemu účelu líčení (nápěvy, tance) v knize: August Hartmaam, Volks-sohauspiele, Mit vielen Melodien, nach dem Volksmund aufgezeichnet von. Hyacinth Abele, Leipzig-, 1880. Knihu v čítárno knihovny Národního musea mohu zapůjčiti. Z budovy musejní. není dovoleno.    Red.
»Korenda«. Slovo toto se hojně vyskytuje na Moravě, zvláště na Hané, V nářečí hanáckém zní »kurenda«. Slýchal jsem je doma velmi často a slýcháváni! doposud, kdykoliv zavítám do rodného kraje, na Hanou. Tak často osloví Hanák Hanáka, když se potkají: »Tož, co je nového?« Tázaný odpovídá: »Co pak jsem néjaká kurenda?« nebo: »Co pak běhám s kurendama?« Často se vyskytuje jenom v Čísle jednotném: »Co pak běhám »ku-rendo«? Jaiko doklad, že se slovo toto na Hané vyskytuje, uvádím ze Spáčila-Žeranovského a "jeho »Samo tibo«, a to z dopisu Pafalova, který píše: »No snad' mně nedáte hledat kurendama I Če meslite, že se po mně zem slehla?« Zde slovo »kurenda« je v protivě ke slovu »slehla«. Kurenda v hanáčtině znamená člověka, který o všem ve vesnici ví, všechno vyslídí, nebo může vyslíditi. Dále pak člověka, který u sebe slova neudrží. Odtud je i nadávka: To je jedna »kurenda«. Ta toho »nakurendí«! U Bartoše v Dialektologii tohoto slova není. Podle Jungmanna znamená »kurenda« poslaný list, TJmlaufschreiben, Sendbrief. Zdá se, že odtud nutno vyjíti. Dopis v dřívějších dobách býval na vesnici vždycky novinkou, něco neočekávaného (přinášel. Dopisy dostával jenom »rechter« a »falář«, kteří pak v neděli vykládali sousedům, co je ve světě nového. Pak se asi nazvu tohoto dostalo lidem, kteří prošli kus světa a přinesli novinky do vesnice. Snad jsou z tohoto slova i jména osobní, jako Koranda, vzniklá asi jako nadávka.    Prof. Jos. Obr. (Rakovník.)

Vydáni a náklad nakli á Jan Svátek, Praha. — Za redakci vůči úřadům odpovídá
Jan Svátek. — Otiskovaní článků dovoleno ponze se svolením nakladatelství. —
Patisk stihá se sondnř. — Tiskem Dra Ed. Grégra a syna, Praha.