Předchozí 0138 Následující
str. 135

Anděl zvěstuje pastýřům: Pastýři, slyšte novinu, o králi nebeském synu, který se nám dnes narodil, by nás z pekla vysvobodil. Pročež jděte, nemeškejte, na něho se pilně ptejte. Tajn ho panna porodila, v sprostém chiévě jej schránila.

Pastýři vstanou, vezanou se kolem krku a prvuí pastýř, prosou, velmi zvolna: Bratři! Jakáž to novina z oblalků k nám promluvena? Abysme šli do Betléma, že krále, našeho pána, čistá panna porodila a v sprostém chlévě ;iej schránila? Co pak vy tomu říkáte, a jak tu věc rozjímáte?

Druhý pastýř: Věru, bratří, žertu není, nechajíc toho mluvení. Ve snách jest k nám promluveno, řečí, skutkem, doplněno; jistou věc nám oznamujíc a v novinách vypravujíc. Sluší tedy ho hledati a na to se pilně ptáti. Co pak ty, Trampoto, myslíš, že toho. star.ý troupe, nic neslyšíš1?

Trampota (3. pastýř) též prosou, velmi táhle, zvolna mluveno: Báhle! slyšel jsem ve spaní jakési k nám volání. Tak jsem se z toho uděsil, až skoro na smrt ustrašil. Jedno řečí, druhé září, která se z nebe vyráží, která se z nebe vyráží. Nikdy noci tak světlá nebyla od počátku světa, již se k nám přiblížila. Pojďme již do toho Betléma, tam spatříme toho pána.

První pastýř: Chcem-li se tam vypraviti, můžeme 1 am do dne býti.

Druhý pastýř: Ať by den byl, světla dosti, pojďme, bratři, z ochotnosti. Tam uzříme podle těch řečí, o čem nám andělé svědčí.

Trampota: Již jdu, pojďte, ehcete-li, budem z toho veselí. Tam své spasení najdeme, na věky živi budeme.

První pastýř: Toť se ví, jestli neumřeme! (obrátí se směrem k Josefovi). A dyť já tam vidím muže starého, snad se tam do-zívíme něco nového od něho? Zdař Bůh! náš tatíku milý!

Josef prosou: Bodejž, páni, zdrávi byli! Což tak pilně rozmlouváte, snad něco nového máte?

První pastýř prosou: Slyšeli jsme zpívání, jakési k nám

volání.

Josef prosou: Snad, že se vám něco shnilo (snilo, zdálo)?

Pastýř první: Ö, Bohu přísahám, starý, neshnilo. Ale jak jsou nám anděle kázali, pěkně v oblacích zpívali, bysme se sem vypravili, to malé děťátko spatřili. Ukaž nám ho, milý tatíku, na kterém se narodilo zámku?

Josef: Tuhle leží, muži milí, o kterém jste rozmlouvali. Tu leží na suchém seně, jest králem1 nebe i země.

Pastýř první: Ale jak je krásný! Pastýř druhý: Zhraň ho, starce, zhraň! Pastýř třetí: Jáť jsem ho ještě neviděl!

Pastýř první obětuje: Co já mu budu darovati a jemu oufě-


Předchozí   Následující